Rumburk, jemuž se pro jeho výstavnost a čilý společenský život v předválečných letech říkalo „malá Paříž“, byl nejen pohledný, ale i pohostinný. Bylo zde čtyřicet sedm hostinců a hotelů, k tomu třináct v Horním Jindřichově a dvanáct v Dolních Křečanech. Když si ve starém tisku přečteme o hospodářské krizi dvacátých a třicátých let minulého století, která se nevyhnula ani Rumbursku a při které zde bylo kolem šesti tisíc nezaměstnaných, musí nás napadnout - obyvatelé museli být přes všechnu nepohodu dobře situovaní lidé. Vždyť udržet takový počet pohostinství, doplněný kavárnami, jistě nebylo lehké. Takové situace se hodnotí různě a my se dnes po tolika letech sotva dozvíme, jak to bylo doopravdy. Snad to ani není nutné. Čas nestál a všechny nepříjemné doby jsou za námi, i když v době nového tisíciletí je ledacos, co bychom rádi vynechali. Starostí je vždycky dost. Nejlepším lékem pro nepříjemné chvíle je usednutí s přáteli u kávy nebo dobrého čaje (doufejme, že naše Venuše bude již brzy připravena), či v cukrárně, zapomenout na linii a k hrnečku nápoje přidat dobrý zákusek a popovídání. Popovídání ve všech tóninách pro a proti, k tomu pěknou hudbu, jakou měl vždy připravenu „Riedl“ kavárna, cukrárna a svět je hned přijatelný, starosti alespoň na čas pominou. Takže se můžeme věnovat vzpomínání. Zkusíme to příště.
Marie Zibnerová