Rumburské florbalistky na Hrad

Florbal challenge - národní finále západ, 27. 3. 2017

Bylo to právě díky plnému nasazení v krajském florbalovém turnaji Challenge Cup, že jsme se opět všechny zvedly brzo ráno z postelí a již v 5:14 hod. jsme vyrazily z rumburského nádraží směr Praha. Čekalo nás národní finále - západ a my nedoufaly v žádný větší úspěch, prostě jsme si to jely užít. O to větší byla naše radost z konečného druhého místa, což také znamená třetí až čtvrté místo z celé republiky. Nutno podotknout, že tak vysoko se ještě ve florbale žádný tým z našeho gymnázia nedostal. A jaký byl průběh onoho náročného dne?

Když jsme přežily necelé tři hodiny ve vlaku, čekala nás pražská hromadná doprava, která v pondělí ráno bývá obzvlášť přeplněná. Ale zvládly jsme to bez ztráty jediného člena, což bylo rozhodně první plus dne.

Ve sportovním areálu Hamr Braník jsme se zázrakem převlékly v šatnách s minimem prostoru. Pak jsme obdivovaly vystavené medaile, o kterých se nám ani nesnilo, a nakonec jsme se připravily na první zápas. Ten pro nás skončil prohrou 0:2, což nás ještě více utvrdilo v přesvědčení, že to tu dnes nevyhrajeme. Nepodávaly jsme ani zdaleka takový výkon jako v Teplicích.

Další zápas s takzvanými Hvězdičkami nám trochu zvedl náladu, i když udržet skóre 1:0 přes deset minut nás stálo hodně sil, a především nervů. Nikdy bych nevěřila, jak dlouhá může být jedna minuta. Ve třetím zápase nás Nymburské princezničky porazily 4:1. Přesto jsme se díky jedné výhře umístily na třetím místě ve skupině a mohly jsme směle vyrazit do čtvrtfinále. Nic ještě nebylo ztraceno.

Naším soupeřem byla SPŠ Plzeň a naše síly velmi vyrovnané. Tomu odpovídalo i konečné skóre 1:1. O vítězi a postupujícím do semifinále tedy musely rozhodnout samostatné nájezdy. Musely jsme vyhrát. Atmosféra byla napjatá a nervy k prasknutí. První byl nájezd na oporu našeho týmu - Kristýnu Vaňkovou. A podržela nás i při této střele. Z našeho týmu jsem šla zkusit štěstí jako první já a povedlo se. Ani druhá hráčka ze soupeřek nenašla volné místo v naší bráně, což se ale naopak povedlo Sabině Krákorové a náš postup do semifinále se potvrdil.

V něm jsme se opět střetly s princezničkami z Nymburka. Nevím, jak se jim nastupovalo proti týmu, který předtím porazily 4:1, ale pro nás to nebylo příliš příjemné. Ale nehodily jsme flintu do žita a využily veškeré síly. Chtěly jsme mít jistou medaili. A podařilo se. I když se spoustou nervů opět v samostatných nájezdech (zápas skončil 2:2). Jakmile jsme si uvědomily, že můžeme skončit buď na prvním, nebo druhém místě, přišla vlna emocí a objímání. Bylo nám skoro jedno, jak dopadneme, ale měly jsme jistotu, že si hrdě odvezeme tu krásnou velkou medaili.

I když jsme nastoupily do finále s velkým nasazením a odhodláním, naše síly jsme nechaly někde v minulém zápase a dívky z pražského Gymnázia Nad Štolou si své vítězství 4:0 uhájily. Bojovaly jsme do poslední chvíle a na konci bylo znát zklamání. Vše ale zlepšily medaile na krku, krásný stříbrný pohár a spousta dalších cen jak pro nás, tak pro naši školu. Individuálně byly oceněny jako hráčky zápasu Kája Houdková a Sabina Krákorová, helmu za nejlepšího gólmana si odvezla Kristýna Vaňková. Pro mě osobně je ale hráčkou turnaje každá z nás, protože i když se to možná někdy nezdá, všechny do jedné odvedeme kus práce, a to i včetně paní učitelky Kamily Veselé. Děkuji všem za další krásný florbalový zážitek.

Aneta Šmejcová, 6. A