Gymnázium Rumburk připomíná práce studentů

Publikováno: 10.4.2017 Autor: radka.tumova

Blíží se tříjedničkové výročí Gymnázia Rumburk. A protože škola - to není kamenná, nehybná instituce, ale živí lidé, jež procházejí školou a stávají se tak součástí její historie, ovlivňují ji a proměňují, připomeňme si alespoň některé z těch, kteří v gymnaziálních zdech pobývali. Z archivu studentských prací jsme (nejen) pro doznívající plesovou sezónu vybrali euforickou taneční etudu z roku 2015 od absolventky Kateřiny Doležalové.

Není poskok, není radost

Elegance, pestrost, dlouhé róby přenádherných tanečnic, nebo volné tepláky a trička pouličních tanečníků, kroje, skromný oděv domorodých kmenů - všechny sbližuje jedna láska, jedna vášeň. Tanec.

Pozorujeme ho všude kolem nás v těch nejpestřejších podobách. Jedna z nejstarších radostí, které si člověk může dopřát. Pro někoho droga, podstatná část života, zdroj energie. Forma komunikace, řeč těla, řeč, jíž každý porozumí.

Cítíš ten rytmus v našich tělech? To nutkání poklepat si nohou při poslechu všudypřítomné hudby? Tolik žánrů, neskutečné množství tanečních stylů, figur, choreografií. Tolik možností!

Miluji tanec. Ovládám své tělo, slyším svůj dech. Pozoruji rozevláté sukně a bavím se. Mou vášní je folklór, tedy - náš folklór - a přesně to je můj zdroj energie.

Trávíme nekonečnou řadu úmorných hodin ve zkušebnách, abychom se zavděčili stále náročnějšímu divákovi, který se přijde podívat na taneční představení a kterému ve finále snad ani nerozumí. Polka, poskok, zvedačka - potíme se, jsme unavení, ale víme, že přijde velké díky a to nás zase nabije. Potlesk. Nejkrásnější vděk, jaký může člověk stojící na jevišti získat. Vlna, která vždy příjemně zasáhne; v tu chvíli putují mým tělem ohromné, výlučně kladně nabité částice a já vím, že ta dřina má smysl.

Energii vydávám, nebo přijímám?

Moderní, uspěchaný člověk jednadvacátého století, prožívající stereotypní, nezáživný a někdy i smutný život, by se měl občas zamyslet nad možnostmi zisku. A nemluvíme tu o zisku peněz, který je bohužel tak často považován za gró lidského bytí, ale o obyčejné radosti ze života. Někdy stačí jen obyčejný poskok.

 

Gymnázium Rumburk