Kdo by si nepamatoval na jednu z nejznámějších dvojic v celé historii loutkařství - Spejbla a Hurvínka, že? Ale ouha, stačila malá anketa mezi dětmi a jejich rodiči, aby se ukázal opak.
Ovšem ti, kteří „Hurvajze“ a jeho „Taťuldu“ znali, nadšeně souhlasili s tím, že na těchto pohádkových příbězích nejen vyrůstali, ale že tyto „prastaré“ loutky milují.
A protože je tomuto českému „rodinnému stříbru“ právě devadesát let, vydala se parta dětských nadšenců z Dolního Podluží, Vilémova, Šluknova, Rumburku a Krásné Lípy za nimi na „vandr“.
Schrödingerův institut totiž zorganizoval pro takové fandy zájezd, a to přímo do Muzea hlavního města Prahy, kde se interaktivní expozice k této příležitosti nacházela.
Otázky nebraly konce a byly naší průvodkyní ihned zodpovídány. „Co je to marioneta?“, „Proč se tak srandovně jmenují?“, „Kdy se k nim přidala Mánička, Bábinka a Žeryk?“, „Kolika jazyky umí mluvit?“… Na takový příval otázek byla ale průvodkyně připravena, a tak mohou naši „znalci“ předávat informace dál. To by však bylo málo. Děti si potřebují věci také osahat a zahrát si s nimi. I v tomto ohledu nebyly zklamány. Mohly loutky vodit, oblékat se do dřevěných kostýmů jako loutky, vlézt si do Žerykovy boudy, nahlédnout do zákulisí divadla.
A aby toho nebylo málo, zhlédly také všechny ostatní expozice, které muzeum nabízelo. Nadšené výrazy ve tvářích hřály potom dospělé, kteří se o naše znalce starali.
Miroslav Brabník