Třetí lednovou neděli měli návštěvníci poslední možnost zhlédnout unikátní výstavu betlémů, kterou pořádal Spolek jiříkovských betlémářů. Expozice vlastních i zapůjčených řezbářských i papírových děl byla umístěna v reprezentativních prostorách bývalé spořitelny a záložní banky, která návštěvníky ohromovala již v době svého vzniku v roce 1912, kdy byl položen její základní kámen.
Výstava se sestávala nejen z řezbářských či papírových děl členů jiříkovského spolku betlémářů, ale i z betlémů zapůjčených od soukromých osob. Byly zde k nahlédnutí betlémy háčkované, odlévané, skleněné, drátkované, malované a další nepřeberné množství, které by vydalo na samotný článek. Někdy z materiálů, nad kterými člověk zatajil dech a žasl. Příjemné prohlížení doplnil neméně příjemný komentář starosty spolku Oldřicha Podzimka, který přiblížil nejen historii každého díla, ale i těžkosti při jeho vzniku a demonstroval tak to, co vnímavý člověk ví - betlémářská práce je prostě srdcová záležitost, bez onoho srdečního zaujetí nelze vytvořit žádné dílo, natož ono betlémářské. Spolek ale není jen o řezbařině, snaží se tuto dlouhou a pro náš výběžek tak typickou tradici předávat dál. Spolek má svůj kroužek malých řezbářů a výstavy by rád zpřístupnil i mimo adventní čas. Vše je samozřejmě o finančních i personálních možnostech. Členem spolku se může stát každý, kdo projeví zájem a není mu osud betlémů a betlémářské práce lhostejný. Nemusí být nutně manuálně zručný, může pomoci i při organizaci výstav, propagaci spolku a dalších nezbytných činnostech. Z výstavy jsme odcházeli nejen s obdivem nad lidským umem, ale i nad lidskou vůlí, zápalem a chutí nebýt lhostejný. V dnešní době malý zázrak, a tak přejme Spolku jiříkovských betlémářů co nejvíce šikovných řezbářů, spoustu „mladé krve“, která ponese um tohoto skoro vymizelého řemesla dál a nenechá ho skončit jen v depozitářích muzeí.
Daniel Bosák