Jsem předsedkyní Společenství vlastníků jednotek (SVJ), v jehož zastoupení jsem požádala Městský úřad v Rumburku o prořezání stromů a keřů za naším panelovým domem.
Jaké však bylo mé smutné zjištění, že inženýrka, která byla vyřízením naší žádosti pověřena, neví, jaký je rozdíl mezi prořezáním a uřezáním stromů. Bez jediného problému nechala jedenáct stromů a keřů, které tlumily hluk, tvořily clonu proti prachu ze silnice a byly domovem mnoha ptáků, zcela uřezat, pokácet.
Nemohu souhlasit ani s tvrzením, že se jednalo o dřeviny, které byly již staré. Mezi pokácenými keři byl krásně rozrostlý zlatý déšť a mezi pokácenými stromy byly i mladé šeříky.
Nejsem jediná, kdo je z tohoto barbarství, které bylo učiněno na zdravých stromech, šokována. I mnoho spolubydlících je nešťastných z toho, jak může někdo takhle nezodpovědný rozhodnout o tom, jak lehce zničit porosty, které nikomu nevadily, žádné okolí nehyzdily, ale hlavně se o ně obyvatelé našeho domu s láskou starali. Patří mezi ně spousta seniorů, kterým pohled na pokácené dřeviny doslova „trhá srdce“ a nyní jim zbývají pouze oči pro pláč z té spouště, kterou způsobil někdo hodně neznalý v oboru, a hlavně hodně bezcitný k přírodě.
Je zvláštní, že v době, kdy každé vedení města, městečka i vesnice preferuje zkrášlovat své okolí, aby se obyvatelům krásně žilo v prostředí zeleně, a proto hojně vysazují stromy a keře, rumburské vedení postupuje přímo opačně.
Tento smutný pohled na kmeny pokácených stromů a keřů jste (MěÚ Rumburk) mně i dalším nájemníkům našeho domu „darovali“ k padesátému výročí od prvního nastěhování do svých nových bytů (prosinec 1966). Děkujeme.
za SVJ náměstí Dobrovského 18, 19, 20 Dana Sokolová