Odpověď hledali rumburští gymnazisté na své expedici
Od zapojení rumburského gymnázia do projektu Mezinárodní cena vévody z Edinburghu (zkráceně DofE) uběhl již nějaký čas, během kterého získalo několik studentů své bronzové a stříbrné odznaky. K těm zlatým však vede cesta delší a trnitější a její součástí je i absolvování několikadenní expediční výpravy. A právě na takovou „zlatou expedici“ se v letošním srpnu vydalo sedm gymnazistů - maturantů.
Starosti se závěrečnými zkouškami hodili dávno za hlavu a soustředili se na svůj další cíl - dobrodružnou cestu. Ta směřovala z Rumburku přes mezinárodní letiště v polské Wroclawi až do švédského města Nyköping. Tam dokoupili poslední zásoby, kempinkové bomby na vaření a vyrazili vstříc dobrodružství.
Příprava a absolvování expedice je jednou ze čtyř oblastí, ve kterých mladí lidé v rámci DofE rozvíjejí svoje schopnosti a dovednosti. Účastníci si ji musí sami naplánovat, připravit a zorganizovat. Podmínkou je, že nikdo z nich nesmí znát lokalitu, do níž se chystají, a že expedice musí zároveň naplnit cíl, který si členové výpravy na začátku určí. Naši studenti se proto rozhodli na své dobrodružné cestě natočit dokumentární film, v němž se ptali místních obyvatel, přistěhovalců, ale i turistů, které na své cestě potkali, na otázku: „Proč je Švédsko tak vyspělou zemí?“
Pravidla pro expedice DofE jsou velmi přísná - účastníci si nemohou během samotné expedice již nic dokoupit, nelze si dobíjet baterie a nesmí používat mobilní telefony. Dopředu tak musí mít velmi dobře rozmyšleno, jak si zajistit pitnou vodu, kde se mohou utábořit, kde budou moci realizovat natáčení nebo kde jsou únikové cesty v případě nebezpečí. O tom, že se nejednalo o lehký úkol, svědčí i závěrečná hodnocení některých účastníků výpravy:
„Nejtěžší bylo nejspíš vytvořit kvalitní jídelníček a v průběhu expedice chytře vymyslet, co sníst, aby bylo jídlo výživné a zároveň, aby byl co nejlehčí batoh.“
„Nejtěžší bylo se neustále starat o vybavení na natáčení, kterého jsme měli hodně. Tyto věci jsou dost náchylné na poškození a člověk je musel neustále hlídat.“
I toto plánování a promýšlení důsledků však absolventům programu pomáhá nejen rozvíjet a poznat sebe sama, ale i naučit se spolupracovat a vycházet s ostatními členy skupiny, což jsou jedny ze základních myšlenek DofE.
Naši dobrodruzi se tak několik dní pohybovali s těžkými batohy ve švédské přírodě mezi vesnicemi a městy, mluvili s místními obyvateli a kochali se krásou místní krajiny. A jaké dojmy v nich celá expedice zanechala, nač budou vzpomínat? To na sebe prozradili v závěrečných zprávách, které jsou také povinnou součástí každé aktivity.
„Uvědomila jsem si, že ne vždy jde vše tak, jak by to bylo nejlepší. A naučila jsem se nezbláznit se z toho. Navíc se už nebojím oslovit cizí lidi, což mi vždycky dělalo trochu problém.“
„Rozhodně se mi díky tomu podařilo alespoň z části poznat švédskou kulturu a krajinu, což je pro mne největším přínosem. Dále jsem si ověřila, že práce v tak početné skupině někdy není procházka růžovým sadem, ale člověk se díky tomu naučil větší trpělivosti a spolupráci.“
„Pocítil jsem na vlastní kůži, že lidé ve Švédsku jsou milí, slušní a přátelští. Vzal jsem si z toho ponaučení a přál bych si, aby jednou takoví byli i Češi.“
Dokumentární film o cestě bude brzy ke zhlédnutí. Sledujte webové stránky Gymnázia Rumburk a Facebook Projekt-Švédsko.
M. Winter, rrn