Úterý 8. 11. mohlo být jen dalším obyčejným školním dnem, ale nebylo. Po páté hodině jsme nešli do učebny chemie, jak je zvykem, místo toho jsme se spolu se sekundou a tercií přemístili do auly našeho gymnázia. Usadili jsme se na místa, která jsme si předem vyhlédli, a začali konverzovat o poněkud nudném životě nás školáků.
Leknutím jsme sebou cukli, když zazněl gong oznamující začátek představení, začátek naší výpravy napříč evropskými divadelními hrami. Protažené obličeje mých spolužáků naznačovaly, co si asi teď myslí a kde by nejraději byli. V aule gymnázia nejspíš ne.
Představení začalo. Hned na začátku nás dva hlavní aktéři zavedli do šestnáctého a sedmnáctého století - vyprávěli nám o Williamu Shakespearovi a jako ukázku z jeho tvorby předvedli nejznámější monolog z tragédie Hamlet - Být či nebýt… Provedení bylo trochu netradiční a vložené „vtípky“ rozzářily tváře i těch nejotrávenějších z publika.
V sedmnáctém století jsme zůstali i nadále, ale z Anglie jsme se přemístili do nedaleké Francie, kde na školní lavici už ležel Zdravý nemocný Moliére. Jeho lékař byl nejspíše také nemocný, protože operace chvílemi vypadala jako jatka. Sem tam vypadlo nějaké střevo nebo ledvina. Operovaný jen zázrakem přežil. Totéž ale neplatí o Moliérovi, kterému se, jak jsme se vzápětí dozvěděli, stalo čtvrté představení této hry osudným. Zemřel přímo na jevišti.
Vzápětí jsme ladně propluli do osmnáctého století, kde italský sluha řešil trable se dvěma pány. Musí jim zatajit, že ani jeden z nich není jediný, komu slouží. Zatímco první z pánů by ho na jevišti nejraději rozsekal na kousky, druhý by ho zase umazlil k smrti.
A zase zpět do Francie. Mladý pán se pokouší získat srdce krásné Roxany, tedy v tomto případě naší spolužačky Martiny alias modré Čiči. Současně probíhající projektový den Halloween totiž změnil na našem gymnáziu i ty nejhezčí dívky a chlapce na podivné nestvůry. Ovšem Cyranovi se Čiči zdála zajímavá a přitažlivá navzdory tomu, že z jejího obličeje vyrůstalo několik rohů a měla modrou pleť. Krásnými verši se snažil získat si její srdce. Když se mu to nezdařilo na pódiu, pozval ji alespoň dodatečně na kávu.
Nakonec jsme zavítali i do naší rodné země, kde se nešťastně provdaná Maryša snaží otrávit manžela kávou. Jed byl dostatečně silný, a tak se manžel skácel do křesla a jeho duše odešla neznámo kam. Za to my jsme se otrávit nenechali a celé představení jsme si užili. Zase jsme o něco chytřejší a vzdělanější.
Myslím, že představení většinu publika svým provedením zaujalo, tak jako mě. Nebyly to jen další dvě hodiny strávené modlením se, aby už to skončilo, ale dvě poučné hodiny na cestách historií dramatu.
Daniela Mísařová, 4. A