V pondělí 19. září se skupina osmi studentů z Gymnázia Rumburk spolu se dvěma kantory vypravila na výjezd do Bulharska v rámci projektu Erasmus+ zaštítěného Evropskou unií. Tento projekt se věnuje tématu zodpovědného cestování a další zúčastněné školy pocházejí ze Slovinska, Litvy a zmíněného Bulharska.
Naše cesta započala v brzkých ranních hodinách na rumburském vlakovém nádraží. Odsud jsme zamířili přes Děčín až do Berlína. Po příjezdu na tamější hlavní nádraží jsme se městskou hromadnou dopravou dopravili na berlínské letiště Tegel, protože v další cestě jsme pokračovali letecky. Po dlouhém čekání při nástupu na palubu letadla byl dvouhodinový, turbulencemi zpestřený, let velkým zážitkem zejména pro ty z nás, kteří letěli poprvé. Po příletu do Sofie na nás čekala bulharská kolegyně a pomohla nám s přesunem na hotel.
První den jsme strávili společně s ostatními studenty z Litvy, Bulharska a Slovinska ve škole, seznamovali jsme se mezi sebou i s Bulharskem samotným. S jejich abecedou, písmem a jazykem. K obědu nám pak připravili tradiční místní jídla - šopský salát, fazolovou polévku a musaku. V rámci našeho projektu jsme ve workshopu připravili scénky, které prezentovaly jednotlivé principy zodpovědného cestování.
Následující dopoledne jsme se vydali na prohlídku města, během které jsme se dozvěděli zajímavé informace o jeho historii. Odpoledne pak bylo ve znamení jednoho z principů zodpovědného cestování. Zaměřili jsme se na podporu lokální ekonomiky - nutné zásoby jídla na cestu do hor i na další pobyt jsme si nakoupili na místním trhu.
Třetí den jsme vyrazili na expedici do nejbližších hor. Naším cílem byla chata Aleko, která se nachází ve výšce 1800 metrů nad mořem. Cesta nahoru byla poněkud obtížnější, ale i tak jsme podali velmi dobrý výkon, když jsme sedm kilometrů a tisíc výškových metrů ušli za dvě hodiny čisté chůze. Večer se během her začala projevovat rivalita mezi jednotlivými zeměmi, především mezi námi a Slovinci. Samozřejmě, že jsme naší zemi neudělali ostudu a Slovince v soutěžích nemilosrdně porazili.
Čtvrtý den nás čekal takřka horolezecký výstup na nejvyšší horu - Černý vrh (Cherni vrah), který se tyčí 2290 metrů nad mořem. Byli jsme rozděleni do skupin, výkonnější skupina byla tou vyvolenou a měla čest absolvovat delší a krásnější cestu. Druhá skupina šla kratší cestou. Na vrcholu jsme zhotovili několik dech beroucích fotografií a společně jsme se vydali zpět na chatu. Aby toho nebylo málo, večer se konaly sportovní aktivity, při kterých jsme opět zazářili a porazili naše věčné rivaly Slovince v přetahování lanem.
Následujícího dne se Bulhaři a Litevci vydali lanovkou zpět do Sofie, zatímco my s našimi slovinskými přáteli jsme se rozhodli pro poslední menší výlet v okolí chaty. Došli jsme na jednu z vyhlídek, ze které byl krásný výhled na Sofii. Ke zpáteční cestě do města jsme pak využili místí postarší sedačkovou lanovku.
Před námi už pak byl pouze poslední projektový den. Společně jsme vytvářeli prezentace o uplynulém týdnu nebo o našich principech. Poté, co jsme vše odprezentovali, následovalo zhodnocení našeho týdenního snažení a srdceryvné loučení. Každá země se vydala zpět do své vlasti. Nás čekala strastiplná cesta zahrnující dobrodružnou noc na sofijském letišti, ranní let se snídaní, během kterého se nám naskytl výhled na východ slunce, přesun na berlínské autobusové nádraží, prohlídku Berlína, cestu autobusem do Ústí nad Labem a vlakem domů. Po čtyřiadvaceti hodinách nás přivítalo naše milované město Rumburk.
Celkově považujeme akci za více než zdařilou. Odnášíme si z ní plno nových zážitků, poznatků, zkušeností a nové přátelství napříč národy. Myslíme si, že do podobných projektů by se mělo zapojovat více škol, protože přináší studentům nové rozměry a rozšiřují jejich obzory v řadě dalších oblastí.
Závěrem zveme všechny, kteří se chtějí s projektem a našimi zážitky seznámit podrobněji, na veřejné promítání a prezentaci, které se uskuteční ve středu 9. 11. od 19.00 hod. v čajovně Domečku Na Kopečku.
Eliška Dvořáková, Mirka Chovanová, 7.A