začátek školního roku je pro mnoho z nás spojen se spoustou dalších povinností, a i když už prázdniny, ježto pracující, nemáme, mnoho z nás se na ně přesto těší, protože se svým dětem můžeme daleko více věnovat, a to i v jejich volném čase.
V souvislosti s povinnostmi se nám na začátek školního roku nahlásil k prezentaci spolek STOP genocidě, který jsme v dobách minulých do úmoru odmítali a spolu s ním i jeho prezentaci. To po novém rozsudku Krajského soudu Ústí nad Labem již nelze, a důvody, díky kterým jsme ho dříve mohli nevpustit na území města Rumburk, byly shledány za neopodstatněné. Teď jsme tedy povinni jejich prezentaci akceptovat. Nic to nemění na tom, že s touto formou prezentace se nikdy neztotožním a považuji ji za zavrženíhodnou.
S koncem léta přichází i menší bilancování, a to hlavně akce Loučení s létem, ke které se město odhodlalo a svépomocí zorganizovalo. Musím se přiznat, že vydat konečné rozhodnutí, zda akci spustit nebo ne, nebylo úplně jednoduché a ani nebylo všemi vítané - podporu jsem cítil hlavně ze strany své domovské partaje, ale i několika dalších jednotlivců, nicméně jako starosta na sebe zodpovědnost brát musím, a proto jsem rozhodl tak, jak jsem rozhodl. A ejhle, snad to vyšlo. Jedinou ambicí této akce bylo družit se a pobavit - rozloučit se na chvilku s chmury všedního dne a na náměstí vypít dobré pivo s přáteli za rytmu hudby z nástrojů místních umělců, nic megalomanského. Věřím, že i v tomto se mnozí z nás našli. Touha po megalomanství se dá vztáhnout i do praktického života, vždyť ty nejkrásnější pocity si nekoupíte, jak praví v reklamě na platební kartu, a to bychom měli mít na paměti. Hrdé občany svého města z nás neudělají megaslavnosti, ale sounáležitost v jakémkoliv slova smyslu. Myslím, že jsme ukázali, že to lze.
Jaroslav Sykáček starosta města Rumburk