Přeneseme-li se přes dlouhých sedmdesát let a vzpomínáme na první poválečný čas, na obrození našeho města Rumburku, nesmíme zapomenout na Čechy usazené zde již za první republiky. Vzpomíná na ně ve svých zápisech pan profesor Kaluha. Především na pana Hynka Vágnera staršího, obchodníka. Pan Hynek Vágner byl statečný muž, který měl spojení s odbojovou skupinou českých důstojníků v protektorátu. Scházel se s českými lidmi a společně se připravovali na opatření na konci války. To se podařilo a po osvobození Rumburku čeští starousedlíci a antifašisté se starali o pořádek ve městě.
Samozřejmě, že mimo zájemců o řádné občanství potloukalo se po městě, jak se tehdy rychle stalo zvykem, plno „zlatokopů“ usilujících obohatit se a co nejrychleji utéci. Ale mýlili se. Nad pořádkem ve městě držel pevnou ochrannou ruku Revoluční národní výbor.
Koncem května byla ustanovena Okresní správní komise v čele s panem Hynkem Vágnerem, a Místní správní komise, kterou vedl pan Jaroslav Valenta, dále pan Oldřich Rajtr.
V roce 1945 mělo město Rumburk 1542 domů s 2515 byty. Bylo provedeno nové číslování domů, zajištěna elektrárna, telefony, novou stříkačku si 5. 12. Zakoupil Český hasičský sbor, pracovaly továrny, dílny, rozběhlo se kino. Prostě šest zlých, nešťastných let bylo zažehnáno.
A protože od pradávna patří k životu i politika, tedy ve městě a příměstských obcích byly zastoupeny strany: Československá lidová strana, Československá sociální demokracie, Komunistická strana Československa a Československá strana národně socialistická.
Život města se rozvíjel, přistěhovali se další osadníci, naštěstí většina z nich s předpokladem řádné práce, bydlení a plodného života.
zb