Město Rumburk pořádalo v neděli 16. 11. slavnostní odhalení pamětních desek padlým první světové války Dolních Křečan. Vysvěcení desek proběhlo po skončení mše svaté celebrované rumburským děkanem P. Pavlem Kadlečíkem v 15.00 hod. Účastníci se sešli před kaplí sv. Alžběty Durynské v Dolních Křečanech, místní části Rumburku. Po skončení mše svaté se v roli řečníků vystřídali zástupci Města Rumburk a členové Svazu c. k. vojenských vysloužilců zemí Koruny české. Na závěr slavnosti byly pamětní desky požehnány duchovním správcem místa páterem Pavlem Kadlečíkem. Dvě nové žulové pamětní desky o výšce 1,7 m vytvořil kamenosochař Michal Nepomucký z Děčína.
Původní třímetrový neoklasicistní památník padlým a válečnými útrapami zemřelým obce Dolní Křečany byl roku 1922 umístěn na rohu pozemku tehdejšího obecního úřadu. Při výběrovém řízení byla zvolena k realizaci nejdražší varianta, což se výrazně podepsalo i na neobvykle kvalitním provedení památníku. Dílo bylo svěřeno J. Engelmannovi z Krásné Lípy. Slavnostní vysvěcení se za hojné účasti zástupců úřadů, školní mládeže a mnoha spolků uskutečnilo v neděli 10. 9. 1922 ve 14.00 hod. Téhož dne ráno se konala v rumburském klášterním kostele mše za oběti první světové války. Slavnost se nesla v duchu protiválečných vystoupení, která dávala naději, že podobný konflikt se nebude již v budoucnu opakovat. Všichni byli válkou a válečnou bídou hluboce zasaženi a vnitřně otřeseni. Nebyla rodina, které by se citelně válka nedotkla. A region Šluknovska byl po rozpadu Rakouska - Uherska velmi postižen hospodářsky ztrátou stávajících trhů. Všichni tak na slavnosti svorně doufali v lepší budoucnost. Jak udává novinový příspěvek - projevy příbuzných obětí první světové války byly natolik emotivní, že málokdo se ubránil slzám. Trýznivé vzpomínky měl z války skutečně každý. Stačilo rozeznít jen jednu strunu a celý početný zástup byl vnitřně srozuměn. Kdy přesně byl památník obětem první světové války z Dolních Křečan odstraněn, není zdokumentováno. Bezesporu byl jeho kámen dále využit, stejně jako památník padlým Horního Jindřichova byl přetvořen na symbolický památník na popravišti vůdců Rumburské vzpoury.
Jelikož dnes objekt bývalého Obecního úřadu v Dolních Křečanech, známý spíše z historie pozdější jako mateřská školka, patří soukromé společnosti, která potřebuje tuto část pozemku využít pro zbudování příjezdové komunikace pro nákladní přepravu, bylo nutné vyhledat jiné místo, které by důstojně nahradilo původní. Dolní Křečany jsou dnes svou podobou značně nesourodé, a druhé tak strategicky výhodné místo pro memento války, dobře viditelné, nebylo snadné zvolit. Diskusí byla vybrána kaple sv. Alžběty Durynské. V mnoha obcích se desky se jmény padlých nacházejí přímo v kostele, např. v nedalekém Království.
Realizaci celého projektu na sebe vzalo město Rumburk. Děčínské kamenosochařství Nepomucký se ujalo zhotovení desek dle představ zadavatele. A aby výročí sta let od vypuknutí první světové války bylo i v Rumburku oslaveno důstojně, město šlo v realizaci pamětních desek nejdále, jak to bylo v tuto chvíli myslitelné. Když vznikaly památníky padlým, velmi často na nich chyběla celá řada jmen. Důvody byly různé. U některých jedinců se stále doufalo v návrat, některé rodiny si výslovně nepřály, aby se jméno na pamětní desce objevilo, jinde chyběly finance či zapsání bránila odlišná víra. A jistě mnoho jednotlivostí dnes ani nerozklíčujeme. Na památníku Dolních Křečan se objevilo několik jmen zapsaných jednou, ale zastupovala např. čtyři muže najednou. Proto se tento šetřící způsob zápisu obešel bez dat narození a úmrtí, která vždy podtrhují při bližším zkoumání dojem z války - kolik mladých životů bylo zmařeno. Na základě kroniky Dolních Křečan, seznamu padlých z roku 1920 a původního památníku byl vytvořen soupis jmen zahrnující i muže, kteří toho času již v Dolních Křečanech nebydleli a muže, kteří do obce zajížděli a byli považováni „za své“.
Dvě stokilové desky ze švédské žuly představují nejúplnější seznam jmen padlých obce Dolní Křečany. Třetí mezi okny připomíná také původní podobu památníku. Jedno „bílé místo“ v historii města je tímto znovu doplněno. Desky byly odhaleny v roce smutného stého výročí od vypuknutí první světové války v souvislosti se svátkem Alžběty Durynské (dle církevního kalendáře) a také v souvislosti s pětadvacátým výročím Sametové revoluce.
Ester Sadivová