Velkých změn doznala v novém občanském zákoníku, mimo jiných oblastí, s nimiž se postupně seznamujeme, i oblast dědického práva. Oproti původní právní úpravě, která byla účinná do 31. 12., nabyla na rozsahu. Věnuje se jí téměř tři sta paragrafů, zatímco dříve to nebyly ani čtyři desítky. Je to dáno jednak úpravou nových institutů, jako je např. dědická smlouva, ale i tím, že osoba, která zemřela, již po své smrti nemůže např. upřesnit svoji závěť, a proto je nutná existence podrobných zákonných ustanovení.
Novodobé dědické právo rozšiřuje dědické tituly o tzv. dědickou smlouvu, zatímco dříve bylo možno dědit pouze na základě zákona či závěti. Rozdíl mezi závětí a dědickou smlouvou je ten, že závěť je jednostranným právním úkonem, to znamená, že ten, kdo ji sepsal, ji může kdykoliv změnit či zrušit. Dědická smlouva je naproti tomu právní úkon dvoustranný. Bude-li chtít proto zůstavitel tuto smlouvu změnit nebo dokonce zrušit, potřebuje k tomu opět souhlas toho, kdo ji s ním uzavřel. Důležité je, že dědická smlouva musí mít formu notářského zápisu a nelze ji uzavřít ohledně celého zůstavitelova majetku, ale jen ohledně tří čtvrtin. Je tomu tak i proto, že nikdy nesmí být opomenut tzv. nepominutelný dědic, což jsou podle nového kodexu děti zůstavitele, které musí vždy konkrétní část pozůstalosti v dědickém řízení dostat.
Nejčastější formou dědění je však dědění ze zákona, a to proto, že závěť, resp. dědická smlouva nejsou mezi lidmi příliš využívané. Do účinnosti nového občanského zákoníku byli dědicové ze zákona rozděleni do čtyř dědických skupin. Pokud se nenašel žádný dědic v těchto čtyřech skupinách, pozůstalost přešla na stát (tzv. odúmrť). Naproti tomu je dnes zavedeno šest dědických skupin, přičemž jsou nově zařazeni i zůstavitelovy praprarodiče nebo sestřenice a bratranci. Zákon totiž preferuje, aby majetek zůstal v okruhu blízké rodiny a stát se stával dědicem pouze výjimečně.
Novinkou v oblasti závěti je potom možnost zůstavitele klást dědici podmínky a příkazy (např. úspěšným zakončením studia), což dříve nebylo možné. Pokud dědic podmínku nebo příkaz nesplní, na dědictví ztrácí nárok. Občanský zákoník nicméně reguluje obsah podmínek tak, aby dědic nebyl nesmyslně zatěžován. Není tedy např. možná podmínka, aby dědic uzavřel manželství či se naopak rozvedl a nejsou možné ani jiné podmínky, které by byly zřejmou svévolí zůstavitele.
K oblasti dědického práva, která se v životě dotkne každého z nás, se někdy v budoucnu ještě vrátíme. Obsahuje ještě mnoho témat, se kterými stojí za to se seznámit.
Mgr. Jana Slintáková
advokátka
Pozn. redakce: Autorka je absolventka Gymnázia v Rumburku a Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Se svými dotazy se na ni můžete obracet prostřednictvím redakce novin, stejně jako se žádostí o kontakt na ni.