Na Ústecku se konala informační schůzka rodičů, kteří by své děti rádi nechali studovat na Gymnáziu Fridricha Schillera v Pirně, přímo se zástupci školy. České děti studují na pirnském gymnáziu už od roku 1998 a přirozeně to bývají děti z Ústeckého kraje, pro něž je německá Pirna takřka za humny.
Náborová akce, kterou pořádal zastupitelský výbor pro školství, měla spoustu účastníků, rodičů a dětí. Ty, které uspějí na přijímacích testech konaných na děčínském gymnáziu, mohou v září začít v Sasku studovat. Studium probíhá v češtině i němčině, absolventi mají českou i německou maturitní zkoušku, mohou se hlásit na české, německé i jiné vysoké školy. Studium v Německu bezesporu přináší výhodu života v německém prostředí, kde se čeští studenti němčinu musí naučit, s nadsázkou řečeno, i kdyby nechtěli. V ročníku je vždy patnáct studentů českých a patnáct německých, výuka probíhá nejprve odděleně, postupem času si čeští studenti nabírají více předmětů v němčině. Během školního roku mají také dvakrát nebo třikrát výuku celý den v němčině a naopak němečtí studenti ji mají v češtině. Studenti mohou jezdit na výměnné pobyty do rodin, škola pořádá také společné aktivity pro ně a jejich rodiče. Studentům jsou také doporučené mimoškolní aktivity, kde musí v přirozeném prostředí mluvit německy.
Náklady na vzdělání, ubytování a stravu studentů jsou hrazeny z prostředků uvolněných ministerstvy školství České republiky a Svobodného státu Sasko. Gymnázium v Pirně je internátní škola, na internátě je na studenty dohlíženo vyučujícími, kteří zde bydlí také. Na zrekonstruované ubytovně se studenti nevyhnou dennímu režimu, do něhož patří třeba dvě až tři hodiny studijního času mimo vyučování. Podle Veroniky Kousalové, matky jednoho ze studentů, který bydlí v Rumburku, ale přes týden pobývá v Pirně a studuje zde, nemají studenti nic zadarmo, a to ani v předmětech, jako je výtvarná nebo tělesná výchova, které jsou u nás spíš do počtu.
„Byť je Pepa zatím stále spíš na začátku studia, zatím jsme svého rozhodnutí nezalitovali. V Pirně je spokojený, mají se spolužáky fajn vztahy, po delších prázdninách se vždy těší do školy. Je samostatnější, ví, že nic nedostane zadarmo, mluví už plynně německy a také výuka angličtiny je na jiné úrovni než tady,“ shrnuje Veronika Kousalová dojmy své i svého syna Josefa.
pem
