O zajištění kultury se především staral Osvětový dům. Divadelní představení byla oblíbena a dobře navštěvována, slabší byla návštěva přednášek. Nechyběla hudba, vybrat si a zatančit podle chuti mohli mladí i staří. Malou měrou přispívaly kultuře závodní kluby a stala se i nečekaná a zcela nemilá věc - do zřejmého úpadku se dostala hudební tělesa, daleko se vzdálila od přísloví „Co Čech, to muzikant“. Muzikantskou tradici udržel jen dětský pěvecký sbor vedený paní učitelkou Vlastou Hlavatou.
Tehdy ještě vysílal místní rozhlas. Leč polevila i rozhlasová komise, nebyla sestavována dlouhodobá náplň, nezapojily se masové složky, jejichž relace velmi chyběly.
Čilá kulturní činnost se rozvíjela ve školách, což ocenili nejen rodiče, ale i ostatní veřejnost na různých veřejných vystoupeních a akademiích. Dala si na nich záležet drobotina mateřských škol, starší žáci i studenti.
Spokojeni jsme byli i s tehdejším kinem Revoluce (dnes prodejna Ratio) a nejspokojenější byly opět děti, pro které se jednou týdně promítaly ty nejhezčí pohádky.
Byl to poněkud jiný život - měl své špatné stránky, které jsme raději zapomněli, a dobré, na které rádi vzpomínáme. Tak už to nese sám život.
zb
