Nedávno se na mě obrátil jeden místní majitel obchodu se spotřebním zbožím s dotazem, zda je správná informace, že s novým občanským zákoníkem skončila stará známá dvouletá záruka a že již neodpovídá za vady zboží, které prodává. Správná informace to není, nicméně je pravdou, že někteří právníci přišli v době těsně před účinností nového občanského zákoníku (účinný je od 1. 1.) s výkladem právě opačným. V návaznosti na to proběhla zpráva o zrušení dvouleté záruky pro spotřebitele médii, kde ji slyšel i můj klient, a jako každá špatná (resp. pro obchodníky dobrá) zpráva se rychle ujala. Jaké tedy bude naše postavení, půjdeme-li reklamovat zboží?
Vysvětlovat podstatu sporu mezi právníky, který spočíval víceméně na slovíčkaření a souvisel i se změnami návrhu zákona, je nedůležité. Podstatné je vědět, že naše postavení v roli spotřebitele, který se domáhá svých práv z vadného zboží, se příliš nezměnilo. I po 1. 1. platí základní pravidlo, že když si něco koupíme, odpovídá prodávající za to, že věc nemá při jejím převzetí vady.
Vadnou věc můžeme i nadále reklamovat po dobu dvou let od převzetí, nově však již v té souvislosti nehovoříme o zákonné záruce, ale o zákonné odpovědnosti za vady. Pojem záruka je nyní vyhrazen pro situaci, kdy sám prodávající poskytne záruku nad rámec daný zákonem a odpovídá pak za vady déle než dvacet čtyři měsíců. Zkrácení doby dvou let není za žádných okolností možné; jedinou výjimku představuje nákup použitého zboží, u něhož lze tuto dobu zkrátit dohodou stran maximálně na polovinu. Existují ale i výjimky, kdy se doba dvou let neuplatní vůbec: nelze uplatnit vady, které vzniknou běžným opotřebením, vady, které sami způsobíme nesprávným použitím nebo pokud reklamujeme kaz, o němž jsme před koupí věděli.
Reklamujeme vždy u toho, u koho jsme zboží koupili, leda by v potvrzení, které jsme dostali, byl uveden někdo jiný. Jde zpravidla o servis, nicméně platí, že ten musí sídlit tam, kde jsme zboží pořídili, nebo blíže.
A jaké jsou naše nároky? Jako kupující máme v první řadě právo na opravu zboží, samozřejmě tehdy, je-li vada odstranitelná. Není-li to vzhledem k povaze vady nepřiměřené (to by byla například situace, kdy by odstranění vady spočívalo jen v dotažení šroubku), můžeme požadovat místo opravy výměnu zboží. Zákon jasně stanoví, že takto vyměněné zboží musí být nové, nikoli tedy stejně opotřebené jako zboží vyměňované. Nelze-li provést opravu či výměnu, máme právo od smlouvy odstoupit a požadovat peníze zpět. Novinkou je ustanovení, že jako spotřebitelé máme kdykoli možnost požadovat slevu z kupní ceny. To je výhodné v případě, kdy jsme schopni zařídit si opravu sami, aniž bychom museli čekat na vyřízení reklamace. Sleva z kupní ceny by pak mohla pokrýt náklady spojené s takovou opravou.
Jinak je rozšířeným omylem, že na rozhodnutí o reklamaci má prodávající třicet dnů. Zákon o ochraně spotřebitele ale říká, že rozhodnout musí ihned, ve složitých případech do tří dnů. Odstranit vadu pak musí nejpozději do třiceti dní ode dne uplatnění reklamace. Pokud to nestihne, můžeme chtít zpět peníze.
Závěrem je třeba dodat, že účelem nového občanského zákoníku bezesporu není zhoršit postavení spotřebitelů při reklamacích spotřebního zboží, obavy ze zavádějících zpráv v mediích tak nejsou namístě.
Mgr. Jana Slintáková
advokátka
Pozn. redakce: Autorka je absolventka Gymnázia Rumburk a Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V současné době působí jako advokátka, zejména v Praze. Se svými dotazy a připomínkami k článku i mimo něj se na ni můžete obracet prostřednictvím redakce novin, stejně jako se žádostí o kontakt na ni.