Hrubé porušení naučné stezky pod Dýmníkem se mnohých občanů nemile dotklo. Vždyť to byla pěkná, příjemná procházka pro všechny generace, navíc se jí podporoval turistický ruch, což přinášelo městu užitek. Za stezku patří Lesům České republiky dík. Proč tedy ničení? Patrně je to hrdinství výtržníků, kteří bez milosti dokážou rozmlátit cokoli. Nikdo je neviděl, nikdo je nepotrestá, cítí se tedy vítězi. Zdaleka by se tak necítili ve středověku.
Tresty tehdy byly přísné, dá se říci kruté. Rozhodně nebyla shovívavost k občanským přestupkům. V Rumburku stával na místě dnešního morového sloupu od založení města symbol rychtářského práva, tedy pranýř. Mimo to zde byla šibenice se třemi sloupy a důkladné vězení Stockhause ve Vrchlického ulici.
Věznice byla postavena už za Šlejniců, kamenná se silným zdivem, se třemi vysokými klenutými místnostmi pod zemí a kobkou na mučení. Na pranýř byla postavena nejedna osoba, zmrskána pruty a výpraskem vyhnána z města. Na šibenici skončil roku 1687 Tobiáš Eschner pro krádež, ještě roku 1747 byl všit do hovězí kůže loupežník Möller a tak vlečen na šibenici, kde byl mečem popraven. Soud se skládal z městského rychtáře, který předsedal, písaře a dvou komisařů. Zaznamenáno jest do stanov ve sbírce časových dokumentů a opisů v městském muzeu.
Tato malá ukázka rozhodně není nic, co by si přál kdo zažít. I když je doba zcela jiná, lidé si stěžují na ledacos, například sníh na chodníku, na školu, na zdravotnictví a tak dále, dokonce i na matičku přírodu - na padání listí ze stromů!
Měli bychom si snad mimo přání štěstí a zdraví popřát i jedno staré a nesmírně pravdivé české přísloví: Co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim. Určitě by to nám všem přineslo daleko větší spokojenost.
-zb-
