Vážení čtenáři, v prvním díle rubriky Právní rádce jste se dozvěděli o důvodech a některých důsledcích přijetí zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „nový občanský zákoník“). Šlo o obecný úvod do problematiky, je proto na místě se postupně podívat na konkrétní změny a novinky, které kodex přináší do našich životů. Začneme oblastí rodinného práva, kterou ve srovnání s ostatními oblastmi sice mnoho změn nepotkalo, nicméně některé z těch proběhnuvších jsou zásadní. Měly by pomoci dětem a ochránit členy rodiny, kteří se momentálně nacházejí ve slabší pozici. Dle dosavadní právní úpravy jste se v případě rozvodu mohli v krajním případě ocitnout i na ulici. K tomu mohlo dojít za situace, kdy měl byt či dům, v němž jste společně bydleli, ve výlučném vlastnictví pouze druhý manžel. Ten po zániku manželství zpravidla nemá zájem s vámi společnou domácnost nadále sdílet. V tom případě bylo třeba jeho nemovitost opustit, a to bez náhrady. Takovou praxi by měl ale nový občanský zákoník výrazně zkomplikovat. Nově totiž bude muset ve shora popsaném případě rozhodnout o vystěhování manžela, který není vlastníkem nemovitosti, soud. Samozřejmě pouze za předpokladu, že se manželé sami nedohodnou, třeba formou zajištění náhradního bydlení pro manžela bez bytu. Soudce při řešení kauzy zváží, zda manžel bez práva na byt má kam jít a také to, u koho zůstalo v péči nezletilé dítě. Následně může rozhodnout i tak, že vlastník nemovitosti musí bývalého manžela a dítě v bytě nechat bydlet, a to až do doby, než bude dítě schopno se samo živit. Bude to sice bydlení za úplatu - nájemné, ale i tak celá úprava znamená velký přínos směrem k ochraně bydlení rodiny. V rámci manželství je nově kladen daleko více důraz i na vzájemnou podporu a pomoc mezi manžely. Manžel, který má právo prodat byt nebo vypovědět nájemní smlouvu, protože nemovitost nabyl či nájemní smlouvu uzavřel ještě před uzavřením manželství (a může proto s nemovitostí nakládat samostatně) toto právo ztrácí, pokud rodině nezajistí odpovídající náhradní bydlení. Podobně je to i s ochranou věcí tvořících obvyklé vybavení vaší domácnosti (lednička, pračka atd.). Žádný z manželů si je nemůže nikam odnést, kdykoli se mu zlíbí. V případě porušení těchto pravidel se postižený manžel může bránit u soudu a bude pravděpodobně úspěšný. Jak vidíme, ani vlastnické právo není neomezené a musí někdy ustoupit zájmům a ochraně rodiny.

Mgr. Jana Slintáková

advokátka

  Pozn. redakce: Autorka je absolventka Gymnázia Rumburk a Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V současné době působí jako advokátka, zejména v Praze. Se svými dotazy a připomínkami k článku i mimo něj se na ni můžete obracet prostřednictvím redakce novin, stejně jako se žádostí o kontakt na ni.