Vážení spoluobčané, promiňte mi, že s jistou nadsázkou přirovnávám poslední události k hrdinství českých vojáků v Rumburku bezmála před sto lety. Naši stateční strážníci se dokázali postavit palbě, tentokrát naštěstí ne kulometné, ale výhrůžek a vydírání.
Zbavili nás diktatury, která nás trápila patnáct let, a patří jim náš velký dík! Dík patří všem, kteří se s ní nesmířili!
Otázky kolem rekonstrukce orgánů našeho města byly a jsou široce diskutovány na internetu a budou projednány na nejbližším zastupitelstvu a stejně tak podrobně rozebrány na stránkách těchto novin.
Naše vzpoura proti podivným pořádkům musí mít i svůj sociální rozměr! Pokud jde o nemocnici, nikdo nepochybuje, že její převzetí obcí bylo poté, co nás státní zdravotnictví opustilo, nutné. Bylo však nutné začít zde s takovou vervou podnikat s tím nejcennějším, co člověk má? Proč nemohou být funce v příslušných nemocničních radách mimo úhrady nutných výdajů čestné? Zakazuje někdo zaměstnavatelům těchto radních projevit špetku solidarity s výběžkem a zasedajícím v případě nutnosti prostě uhradit mzdu po dobu jednání? Ostatně nejde zrovna o sociální případy.
Je nanejvýš nemorální, když uvedený radní za své jedno až dvě sezení měsíčně pobere tolik, nebo i více, co obdrží za celý měsíc práce sestra nebo pomocná síla, která se během směny prakticky nezastaví!
Nic proti dalšímu zkrášlování obce, ale i tam je třeba vynakládat prostředky účelně a ne s takovou marnotratností jako v případě plotu jedné školky!
Ve městě, kde na jedno volné místo čeká nejméně čtyřicet nezaměstnaných, bychom se už konečně měli vážně zabývat zakladatelskou funkcí obce směrem k sociálním firmám! Zřídit opět provozovnu místního průmyslu a služeb! V České republice dovedeme pomáhat Africe, například odběrem tzv. etické produkce, ale vlastním lidem pomoc nedokážeme a bohužel často ani pomoci nechceme! Obchod na hlavní třídě a části náměstí ovládlo cizí etnikum, další firmy jsou v cizích rukách, samozřejmě, že alespoň dávají lidem práci, mnoho našich lidí se tu však začíná cítit zbytečně, a to tu prožili celý svůj život! Oni nemohou jako mladí prostě „zvednout kotvy“! Přitom odcházejícího mládí je věčná škoda! Odcházejí kvalifikovaní lidé! Řeší v našem případě něco vysoká škola ve výběžku, když tu pro absolventy není uplatnění? My nechceme milodary, my nechceme žít v nějaké pomyslné ubytovně za evropské peníze, my chceme opět v našem městě a okolí plnohodnotně žít! Turistika ani golfová hřiště nás očividně neuživí!
Dvanáct zastupitelů zvedlo ruce pro další megalomanské projekty. Uvědomuje si někdo z nich, kolik z těch peněz zůstane dělníkům stavebních firem? Zrovna tak minimální mzdy, jako má drtivá většina ostatních pracujících našeho firemního prostoru! Lidé zde stále častěji žijí „z ruky do huby“ a zadlužují se.
Přeji vám, milí spoluobčané, lepší zítřky, ale o ty se musíme přičinit i svojí aktivitou a angažovaností. Spojme se opět v sousedské a solidární pospolitosti! V opačném případě se z místa nehneme a navíc spadneme tam, kde jsme již byli!
Hodně zdraví a štěstí v novém roce vám přeje
Josef Zibner
