Kvapem se blíží konec roku, vládu přebírá měsíc prosinec. Měsíc pro Rumburk velmi důležitý. Právě 17. prosince 1587 dostalo město od císaře Rudolfa II. nový městský znak. Zásluhu o to měl majitel panství Jiří Mehl ze Střelic, dle tehdejšího titulování královský rada a místokancléř Koruny české.
Pan Jiří Mehl pocházel patrně ze slezského rodu vladyků ze Střelic, který se v 16. století vystěhoval do ciziny. Zemřel 24. ledna 1589 a celý rod patrně vymřel v 18. století.
V dlouhém doprovodném věnování ke znaku potvrdil císař Rumburku všechny hospodářské výsady a určil některá nová práva. Přidal městu další trhy a svou přízeň projevil závěrem privilegia, kde přeje městečku Rumburk, aby „klidně užívalo svých práv soudnictví a svobod pro toto naše potvrzení“, rovněž rozkazoval všemu svému království, aby rumburské občany a jejich potomky v jejich právech nerušili, ale chránili je, nechali je jednat a pracovat.
Rumburk byl tehdy městečkem asi s 1500 obyvateli. V jejich čele stál starosta Mathes Pettersch. Byl tu kostel, dva panské mlýny a jedna panská pila. Pracovala zde na malé městečko celá řada řemeslníků - 144 pláteníků, osmnáct ševců - obuvníků, jedenáct krejčích, sedm řezníků a šestnáct pekařů.
Byl tu poplužní dvorec s výměrou kolem 250 měřic a 453 měřicemi luk. Chovalo se padesát dojnic, dvacet až třicet kusů dobytka a šest set ovcí.
Chudé nebyly ani dnešní části města Dolní Křečany a Horní Jindřichov. V obou obcích byla hospodářství, choval se zde dobytek a drůbež, jak to v hospodářství bývá. Nový poplužní dvůr byl v Dolních Křečanech o výměře sedmdesát měřic a čtyřiapadesát měřic luk. I zde se chovaly dojnice a další dobytek.
Všichni rumburští jistě měli z nového, barvami zářícího znaku radost. Vždyť se líbí i nám a rádi se jím pochlubíme. Všem minulým generacím hezkou vzpomínku a našemu městu a jeho znaku hodně zdaru do dalších let.
zb
