Tohle malé vzpomínání je vlastně výhradně o ženách a pro ženy. V dnešní době, kdy se doslova pídíme po různých „osvědčených“ dietách, po nichž přebytečná kila mizí jako sníh na slunci, je to vzpomínání nesmírně důležité. Následováním nejen paní Hybšové, ale i jejích spolupracovnic bychom pro linii a zdraví udělaly neskonale víc.
Paní Božena Hybšová, důvěrně zvaná až do posledních dnů všemi bývalými i současnými cvičenkami od holčiček až po ženy „Bobinka“, byla sokolskou náčelnicí a společně se cvičitelkou žaček a dorostu místonáčelnicí Vlastou Richterovou a dalšími ženami Sokolkami, které kolem sebe shromáždila, zakladatelkou Sokola v Rumburku po druhé světové válce. Samozřejmě, že v jednotě nechyběli muži.
Cvičit se začalo hned v květnu 1945 v tělocvičně v Tyršově ulici. V roce 1948 už tělocvična nestačila a Sokol se stěhoval do dnešní Sokolovny. Se zápalem sobě vlastním dala se sestra Hybšová do nácviku na XI. všesokolský slet. Dokázala přenést nadšení i na ostatní, takže mužské složky zůstaly daleko pozadu za 210 žákyněmi, 60 dorostenkami a 120 ženami. V tomto složení slavil 27. 5. 1948 rozvinutí praporu Sokol Rumburk.
S nemenším elánem vedla paní Hybšová i po sloučení složek rumburskou tělovýchovnou jednotu, pod jejím vedením a později s jejími radami se nacvičovaly spartakiády.
Paní Hybšová, „Bobinka“, byla tělovýchovnou pracovnicí tělem i duší. Díky ní vyrostly v dobré cvičenky i cvičitelky ženy dalších generací. Právem jí patřilo ocenění ke čtyřicátému výročí osvobození.
Takže ženy, nebo raději všichni, dejme se její cestou, mysleme si, že se na nás „naše Bobinka“ dívá odněkud z obláčku a má radost, že její snažení padlo na úrodnou půdu a nese ovoce.
zb, r
Tohle malé vzpomínání je vlastně výhradně o ženách a pro ženy. V dnešní době, kdy se doslova pídíme po různých „osvědčených“ dietách, po nichž přebytečná kila mizí jako sníh na slunci, je to vzpomínání nesmírně důležité. Následováním nejen paní Hybšové, ale i jejích spolupracovnic bychom pro linii a zdraví udělaly neskonale víc.
Paní Božena Hybšová, důvěrně zvaná až do posledních dnů všemi bývalými i současnými cvičenkami od holčiček až po ženy „Bobinka“, byla sokolskou náčelnicí a společně se cvičitelkou žaček a dorostu místonáčelnicí Vlastou Richterovou a dalšími ženami Sokolkami, které kolem sebe shromáždila, zakladatelkou Sokola v Rumburku po druhé světové válce. Samozřejmě, že v jednotě nechyběli muži.
Cvičit se začalo hned v květnu 1945 v tělocvičně v Tyršově ulici. V roce 1948 už tělocvična nestačila a Sokol se stěhoval do dnešní Sokolovny. Se zápalem sobě vlastním dala se sestra Hybšová do nácviku na XI. všesokolský slet. Dokázala přenést nadšení i na ostatní, takže mužské složky zůstaly daleko pozadu za 210 žákyněmi, 60 dorostenkami a 120 ženami. V tomto složení slavil 27. 5. 1948 rozvinutí praporu Sokol Rumburk.
S nemenším elánem vedla paní Hybšová i po sloučení složek rumburskou tělovýchovnou jednotu, pod jejím vedením a později s jejími radami se nacvičovaly spartakiády.
Paní Hybšová, „Bobinka“, byla tělovýchovnou pracovnicí tělem i duší. Díky ní vyrostly v dobré cvičenky i cvičitelky ženy dalších generací. Právem jí patřilo ocenění ke čtyřicátému výročí osvobození.
Takže ženy, nebo raději všichni, dejme se její cestou, mysleme si, že se na nás „naše Bobinka“ dívá odněkud z obláčku a má radost, že její snažení padlo na úrodnou půdu a nese ovoce. zb, r