Když za mnou přišel do redakce radní Jan Pospíšil a vyslovil přání uveřejnit článek, který by připomněl velkou osobnost Rumburku a jeho okolí, bývalého profesora a ředitele gymnázia Jana Oprchala, nevědomky mě tak přivedl na myšlenku oprášit tuto rubriku a zmínit více jmen, která si to zaslouží, ať už se jedná o člověka, který už svou životní moudrost a své charisma bohužel předávat nemůže, nebo jde o někoho, kdo pro Rumburk a jeho blaho stále ještě dýchá. Napadlo mě hned několik jmen, která si zaslouží připomenout těm, kteří je mohou znát, i těm, kteří o nich dosud neslyšeli. Pokud budete mít pocit, že znáte nebo jste znali někoho, kdo by v této rubrice rozhodně neměl chybět, budu ráda, když mě se svým nápadem obeznámíte.
Aby těch shod okolností nebylo málo, na poslední chvíli před vydáním toho čísla Rumburských novin předala redakci svůj článek Helena Menšíková, aniž by tušila, že bude jako šitý na míru do této rubriky. Dnes tedy o Hanuši Härtelovi. pem
V pátek 13. 9. zemřel v Praze profesor Hanuš Härtel, další z osobností, které se trvale zapsaly do historie našeho města. Hanuš Härtel se narodil v roce 1927 v Drážďanech, byl to rodilý Lužický Srb. Od roku 1945 žil trvale v Čechách, od roku 1952 v Chřibské. Po studiu na Karlově univerzitě působil jako pedagog na školách v severních Čechách, naposledy dvacet let jako gymnaziální profesor v Rumburku. Jeho celoživotním zájmem bylo výtvarné umění. Malíř autodidakt soustřeďoval svou pozornost na krajinu především Českého středohoří, ale objevují se i motivy z Lužice, okolí Chřibské a Rumburku. Ve své tvorbě nehledal nové výtvarné efekty, ale jakýsi fyzický kontakt s milovanou krajinou. Roku 1984 založil v Rumburku pobočku Klubu přátel výtvarného umění, jehož členy se stali zájemci z celého regionu. Organizoval zde přednášky, výstavy severočeských umělců i srbských výtvarníků. S jejich díly se měli členové klubu možnost seznámit na výstavách u nás i na nezapomenutelných zájezdech. V Lužici, Drážďanech, Lipsku i v Čechách nás učil Hanuš Härtel rozeznávat pravé hodnoty uměleckých děl a úctě a obdivu k nim. Také ve školách, kde působil, uspořádal stovky výstav ze své sbírky reprodukcí, kterými seznamoval žáky s výtvarným uměním. Z vlastní tvorby uspořádal více než tucet samostatných výstav, zúčastnil se i těch společných. Mnozí rumburští občané mu vděčí za to, že jejich domovy zdobí pečlivě vybraná umělecká díla, ti šťastnější vlastní jeho krásné, přívětivé pastely. Veřejnost je může zhlédnout v předsálí domu kultury na trvalé výstavce. Honorář za ně od města i za ostatní prodaná díla věnoval Härtel vždy celý na dobročinné účely. Ať jsou nám tyto obrazy trvalou vzpomínkou na skromného, ušlechtilého, noblesního muže, který výrazně obohatil kulturní život Rumburku a založil tradici pořádání výstav výtvarného umění, ze které čerpáme dodnes. I v mém domově mají čestné místo tři nádherné krajiny, které mi věnoval můj vzácný přítel Hanuš Härtel. Mnoho jsem se od něj naučila a jsem ráda, že jsme mohli jít část svých životů společnou cestou.Helena Menšíková bývalá pracovnice a ředitelka kulturního domu