KDYŽ SE SMRT STANE ŘEMESLEM
Druhá světová válka, holocaust. Válečná zvěrstva, čistky, boj o lidskou důstojnost, nesnášenlivost, ideologie. Nesmyslné příkazy, oddanost. Nepochybně jedna z nejhorších kapitol moderních dějin, na kterou se nejspíš všichni díváme z pohledu obětí, ač jsme jimi nebyli. Přišla vám ale někdy na mysl otázka, jak to vnímali ti na druhé straně?
Neobvyklou knihu napsal už v roce 1952, tedy jen několik let po skončení druhé světové války, francouzský spisovatel Robert Merle. Její název zní Smrt je mým řemeslem a hlavní postavou je Rudolf Lang, kterým je označována skutečná postava, a to velitel nacistického koncentračního tábora v polské Osvětimi Rudolf Hess. Kniha je psána ich-formou a zpověď je natolik upřímná, až člověk s odstupem času kroutí hlavou a chvílemi je mu Hesse snad i trochu líto, ač se sám staví proti ideologii, kterou se Hess nechal pohltit a ovládnout.
ZAČALO TO DOMA U OTCE
Rudolf Lang měl v dobách svého dětství úplnou rodinu, které dominoval otec. Ano, dominoval jí v pravém slova smyslu. Vždy, bez výjimky, muselo být po jeho. Vynucená autorita by se v atmosféře domu Langů dala krájet a malý Rudolf si navykl na bezmezné uctívání někoho osobnostně silnějšího. Domácí teror naštěstí měl svůj konec, bohužel se ale zvrtl v Rudolfovo uctívání mnohem horší autority, samotného vůdce, Adolfa Hitlera. V dospělosti Lang stejně podléhal autoritě, proti které se nemohl vzepřít, nedokázal se z ní vymanit. Navíc postupem času ani nemohl vzdorovat výše postaveným, protože by ho to stálo život.
CO UDĚLAT PRO BLAHOBYT?
Jako mladý se protloukal, jak se dalo. Po první světové válce, do které odešel ještě jako chlapec, přišly doby, kdy dokonce neměl co do úst a musel si vzájemně pomáhat s kamarády. I když kamarádi, to asi není úplně ten nejlepší výraz vzhledem k tomu, s jakým chladem přistupoval Lang ke vztahům na přátelské i partnerské bázi. Ale můžeme mu to vyčítat? Co když v něm veškerý cit potlačil otec, který se jeho city v dětství neřídil? Aby se Lang uživil, nastoupil do služeb vůdce. Díky své šikovnosti se stal velitelem koncentračního tábora v Osvětimi. Od té doby si žil velmi dobře, svou manželku sice nemiloval, ale respektoval ji a jejich společné děti měl rád. Ptáte se, proč měl rodinu, když nemiloval svou manželku ani zpočátku? Inu, to se po muži na takovém postu zkrátka požadovalo. A Lang veškerý svůj život podřídil požadavkům, které k němu přicházely.
PRÁCE JAKO KAŽDÁ JINÁ
Rudolf Lang bere svou práci v Osvětimi jako každou jinou. Z pasáží popisujících zefektivnění provozu koncentračního tábora běhá mráz po zádech, protože Lang mluví tak, jako by se jednalo o to, jak v továrně vyrobit co nejvíce součástek třeba do aut. A přitom se jedná o násilné a nehumánní ukončování lidských životů. Lang se také ale v některých scénách projevuje jako hrdina, který je ochotný nasadit svůj vlastní život, pokud je to nutné. Působí chytře, je schopen dávat si dohromady souvislosti a oplývá neobyčejnými organizačními schopnostmi.
Během Norimberského procesu byl Lang odsouzen na doživotí.
Citace:
Bylo jasné, že soud nepřikládá mým poznámkám žádnou váhu, ale že se snaží to, co jsem říkal, použít proti mně. Během procesu vykřikl prokurátor: „Zabil jste tři a půl milionu lidí!“ Požádal jsem o slovo a opravil ho: „Promiňte, zabil jsem jich jenom dva a půl milionu.“ V sále se okamžitě ozval hluk a prokurátor křičel, že bych se měl stydět za svůj cynismus. Ale já jsem neudělal nic jiného, než že jsem upřesnil nesprávné číslo.
KDYŽ SE SMRT STANE ŘEMESLEM
Druhá světová válka, holocaust. Válečná zvěrstva, čistky, boj o lidskou důstojnost, nesnášenlivost, ideologie. Nesmyslné příkazy, oddanost. Nepochybně jedna z nejhorších kapitol moderních dějin, na kterou se nejspíš všichni díváme z pohledu obětí, ač jsme jimi nebyli. Přišla vám ale někdy na mysl otázka, jak to vnímali ti na druhé straně?
Neobvyklou knihu napsal už v roce 1952, tedy jen několik let po skončení druhé světové války, francouzský spisovatel Robert Merle. Její název zní Smrt je mým řemeslem a hlavní postavou je Rudolf Lang, kterým je označována skutečná postava, a to velitel nacistického koncentračního tábora v polské Osvětimi Rudolf Hess. Kniha je psána ich-formou a zpověď je natolik upřímná, až člověk s odstupem času kroutí hlavou a chvílemi je mu Hesse snad i trochu líto, ač se sám staví proti ideologii, kterou se Hess nechal pohltit a ovládnout.
ZAČALO TO DOMA U OTCE
Rudolf Lang měl v dobách svého dětství úplnou rodinu, které dominoval otec. Ano, dominoval jí v pravém slova smyslu. Vždy, bez výjimky, muselo být po jeho. Vynucená autorita by se v atmosféře domu Langů dala krájet a malý Rudolf si navykl na bezmezné uctívání někoho osobnostně silnějšího. Domácí teror naštěstí měl svůj konec, bohužel se ale zvrtl v Rudolfovo uctívání mnohem horší autority, samotného vůdce, Adolfa Hitlera. V dospělosti Lang stejně podléhal autoritě, proti které se nemohl vzepřít, nedokázal se z ní vymanit. Navíc postupem času ani nemohl vzdorovat výše postaveným, protože by ho to stálo život.
CO UDĚLAT PRO BLAHOBYT?
Jako mladý se protloukal, jak se dalo. Po první světové válce, do které odešel ještě jako chlapec, přišly doby, kdy dokonce neměl co do úst a musel si vzájemně pomáhat s kamarády. I když kamarádi, to asi není úplně ten nejlepší výraz vzhledem k tomu, s jakým chladem přistupoval Lang ke vztahům na přátelské i partnerské bázi. Ale můžeme mu to vyčítat? Co když v něm veškerý cit potlačil otec, který se jeho city v dětství neřídil? Aby se Lang uživil, nastoupil do služeb vůdce. Díky své šikovnosti se stal velitelem koncentračního tábora v Osvětimi. Od té doby si žil velmi dobře, svou manželku sice nemiloval, ale respektoval ji a jejich společné děti měl rád. Ptáte se, proč měl rodinu, když nemiloval svou manželku ani zpočátku? Inu, to se po muži na takovém postu zkrátka požadovalo. A Lang veškerý svůj život podřídil požadavkům, které k němu přicházely.
PRÁCE JAKO KAŽDÁ JINÁ
Rudolf Lang bere svou práci v Osvětimi jako každou jinou. Z pasáží popisujících zefektivnění provozu koncentračního tábora běhá mráz po zádech, protože Lang mluví tak, jako by se jednalo o to, jak v továrně vyrobit co nejvíce součástek třeba do aut. A přitom se jedná o násilné a nehumánní ukončování lidských životů. Lang se také ale v některých scénách projevuje jako hrdina, který je ochotný nasadit svůj vlastní život, pokud je to nutné. Působí chytře, je schopen dávat si dohromady souvislosti a oplývá neobyčejnými organizačními schopnostmi.
Během Norimberského procesu byl Lang odsouzen na doživotí.
Citace: Bylo jasné, že soud nepřikládá mým poznámkám žádnou váhu, ale že se snaží to, co jsem říkal, použít proti mně. Během procesu vykřikl prokurátor: „Zabil jste tři a půl milionu lidí!“ Požádal jsem o slovo a opravil ho: „Promiňte, zabil jsem jich jenom dva a půl milionu.“ V sále se okamžitě ozval hluk a prokurátor křičel, že bych se měl stydět za svůj cynismus. Ale já jsem neudělal nic jiného, než že jsem upřesnil nesprávné číslo.