„Jaké jsou mé ambice na mistrovství světa v Německu? Nějaká medaile,“ řekl Ivo Dittrich s úsměvem, když se vrátil ze Slovenska, kde zabodoval na mistrovství Evropy v benchpressu a silovém trojboji. A jak řekl, tak udělal. Z mistrovství světa si přivezl bronz. Šestadvacátého září se mu zkrátka dařilo.
Do německého Eilenburgu nedaleko Lipska se Ivo Dittrich vypravil se dvěma svými kolegy strážníky, tedy s trenérem Petrem Chroustovským a řidičem Robertem Punčochářem. Dittrich před závodem tolik zhubnul, že nakonec soutěžil v jiné než původně zamýšlené kategorii. Navíc jeho i trenéra Chroustovského děsily Dittrichovy zdravotní potíže, o kterých nevěděli, jestli nebudou pro výsledek v Německu fatální.
Dvakrát překonal národní rekord
Dittrich soutěžil v benchpressu ve váhové kategorii do 67,5 kilogramů a měl v této skupině ještě tři soupeře. Do rozcvičení nešel Dittrich naplno, šetřil se, aby podal co nejlepší výkon, až to bude potřeba. Na první pokus uzvedl strážník 135 kilogramů a na druhý pokus ještě o deset kilogramů víc, čímž dvakrát překonal národní rekord. S výkonem 145 kilogramů vybojoval krásné třetí místo, se kterým byl on sám i jeho trenér velmi spokojen. Ukrajinec, který byl nakonec zlatý, uzvedl 170 kilogramů, stříbrný byl Rakušan.
Šel si za vytyčeným cílem
Začátek Dittrichovy cesty byl podle slov trenéra Petra Chroustovského trochu neobvyklý. Na mistrovství České republiky, které se konalo ve Starých Křečanech, si několikrát jen tak odskočil zvednout činku přímo ze služby. Z Křečan se dostal na mistrovství Evropy na Slovensko, odkud si odvezl krásný bronz a kvalifikoval se s těmi nejlepšími na mistrovství světa do Německa.
Mezi úspěchem na mistrovství Evropy a na mistrovství světa trénoval denně, někdy dokonce i dvakrát, a to bez asistence, pouze s jištěním, aby se s trenérem sehrál v podávání. „Ivo chtěl
získat medaili, tak za tím šel, dával do toho všechno a někdy možná až moc,“ chválil Dittrichovu píli trenér Chroustovský. Jejich dalším cílem je listopadový světový pohár v Polsku.
„Samozřejmě jsme zase vypadali, že jedeme z vesnice. Snad všichni tam měli ohromné týmy, Ukrajinci, Poláci,
Němci. A taky měl každý svého trenéra, manažera a špičkové oblečení. O tom to ale koneckonců není,“ shrnul Chroustovský dojmy z Eilenburgu a dodal, že by touto cestou rád poděkoval Městu Rumburk za to, že jsou jim akce tohoto typu umožňovány.
pem
„Jaké jsou mé ambice na mistrovství světa v Německu? Nějaká medaile,“ řekl Ivo Dittrich s úsměvem, když se vrátil ze Slovenska, kde zabodoval na mistrovství Evropy v benchpressu a silovém trojboji. A jak řekl, tak udělal. Z mistrovství světa si přivezl bronz. Šestadvacátého září se mu zkrátka dařilo.
Do německého Eilenburgu nedaleko Lipska se Ivo Dittrich vypravil se dvěma svými kolegy strážníky, tedy s trenérem Petrem Chroustovským a řidičem Robertem Punčochářem. Dittrich před závodem tolik zhubnul, že nakonec soutěžil v jiné než původně zamýšlené kategorii. Navíc jeho i trenéra Chroustovského děsily Dittrichovy zdravotní potíže, o kterých nevěděli, jestli nebudou pro výsledek v Německu fatální.
Dvakrát překonal národní rekord
Dittrich soutěžil v benchpressu ve váhové kategorii do 67,5 kilogramů a měl v této skupině ještě tři soupeře. Do rozcvičení nešel Dittrich naplno, šetřil se, aby podal co nejlepší výkon, až to bude potřeba. Na první pokus uzvedl strážník 135 kilogramů a na druhý pokus ještě o deset kilogramů víc, čímž dvakrát překonal národní rekord. S výkonem 145 kilogramů vybojoval krásné třetí místo, se kterým byl on sám i jeho trenér velmi spokojen. Ukrajinec, který byl nakonec zlatý, uzvedl 170 kilogramů, stříbrný byl Rakušan.
Šel si za vytyčeným cílem
Začátek Dittrichovy cesty byl podle slov trenéra Petra Chroustovského trochu neobvyklý. Na mistrovství České republiky, které se konalo ve Starých Křečanech, si několikrát jen tak odskočil zvednout činku přímo ze služby. Z Křečan se dostal na mistrovství Evropy na Slovensko, odkud si odvezl krásný bronz a kvalifikoval se s těmi nejlepšími na mistrovství světa do Německa.
Mezi úspěchem na mistrovství Evropy a na mistrovství světa trénoval denně, někdy dokonce i dvakrát, a to bez asistence, pouze s jištěním, aby se s trenérem sehrál v podávání. „Ivo chtěl
získat medaili, tak za tím šel, dával do toho všechno a někdy možná až moc,“ chválil Dittrichovu píli trenér Chroustovský. Jejich dalším cílem je listopadový světový pohár v Polsku.
„Samozřejmě jsme zase vypadali, že jedeme z vesnice. Snad všichni tam měli ohromné týmy, Ukrajinci, Poláci,
Němci. A taky měl každý svého trenéra, manažera a špičkové oblečení. O tom to ale koneckonců není,“ shrnul Chroustovský dojmy z Eilenburgu a dodal, že by touto cestou rád poděkoval Městu Rumburk za to, že jsou jim akce tohoto typu umožňovány. pem