Že neznáte Jiřího Davida? Velká škoda. Narodil se totiž v roce 1956 v Rumburku. Je to současný český malíř, fotograf a umělec, který se v roce 1987 podílel na založení uměleckého sdružení Tvrdohlaví, ve kterém působil třeba i režisér a scénárista Václav Marhoul, malíř a sochař Jaroslav Róna nebo sochař Michal Gabriel.
Toto umělecké seskupení fungovalo do roku 2001. Jiří David v něm ale setrval jen první čtyři roky. Od té doby vystupuje tento rumburský rodák na pódiu umění sólo. Absolvent Akademie výtvarných umění v Praze stvořil pět fotografických projektů, ve kterých se nezdráhal ztvárnit dětské násilí a manipulaci, kdy jsou oběťmi děti, jejich hračky a vycpaná zvířata, v dalších projektech zobrazil plakající osobnosti světového měřítka nebo teroristické skupiny, třeba Irskou republikánskou armádu, Hizballáh, Hamás nebo Al-Káidu.
Srdce na Hradě a Klíčová socha
To byly další dva projekty Jiřího Davida, tentokrát už ne fotografické. Asi 500 kilogramů vážící neónové srdce mělo na Pražském hradě svítit do 2. 2. 2002, kdy Václavu Havlovi končil prezidentský mandát. Srdce rozsvítil sám Havel 17. 11. 2001.
Jiří David zvolil symbol srdce proto, že ho Václav Havel připojoval ke svému podpisu. Neónové srdce prý nemělo vypadat jako reklama na člověka, což tvrdili odpůrci tohoto uměleckého činu, nýbrž mělo být symbolem obyčejné lásky a dorozumění.
Odlehčená replika srdce byla 17. 12. 2012, v den Havlova úmrtí, na čas umístěna na budovu Altiero Spinelli v Bruselu, aby zde Havla připomínala.
V roce 2010 vznikla Davidova Klíčová socha. Vyrobena byla, jak již název napověděl, z nepoužívaných klíčů, které odkazovaly na jejich cinkání při Sametové revoluci. Socha se skládá z osmi písmen, které dohromady tvoří právě slovo „revoluce“. Klíčová socha byla určena k tomu, aby putovala po městech v České republice, takže byla k vidění v Praze, Brně, v Liberci i jinde.
Jak je to s tím betonem
Křik paviánů, soubor Davidových děl z posledních tří let, je tvořen z betonu, který prostupuje naším světem a je skoro všudypřítomný. Tuto výstavu rumburského rodáka je možné navštívit v Praze v Colloredo-Mansfeldském paláci až do 8. 9. 2013.
pem
Že neznáte Jiřího Davida? Velká škoda. Narodil se totiž v roce 1956 v Rumburku. Je to současný český malíř, fotograf a umělec, který se v roce 1987 podílel na založení uměleckého sdružení Tvrdohlaví, ve kterém působil třeba i režisér a scénárista Václav Marhoul, malíř a sochař Jaroslav Róna nebo sochař Michal Gabriel.
Toto umělecké seskupení fungovalo do roku 2001. Jiří David v něm ale setrval jen první čtyři roky. Od té doby vystupuje tento rumburský rodák na pódiu umění sólo. Absolvent Akademie výtvarných umění v Praze stvořil pět fotografických projektů, ve kterých se nezdráhal ztvárnit dětské násilí a manipulaci, kdy jsou oběťmi děti, jejich hračky a vycpaná zvířata, v dalších projektech zobrazil plakající osobnosti světového měřítka nebo teroristické skupiny, třeba Irskou republikánskou armádu, Hizballáh, Hamás nebo Al-Káidu.
Srdce na Hradě a Klíčová socha
To byly další dva projekty Jiřího Davida, tentokrát už ne fotografické. Asi 500 kilogramů vážící neónové srdce mělo na Pražském hradě svítit do 2. 2. 2002, kdy Václavu Havlovi končil prezidentský mandát. Srdce rozsvítil sám Havel 17. 11. 2001.
Jiří David zvolil symbol srdce proto, že ho Václav Havel připojoval ke svému podpisu. Neónové srdce prý nemělo vypadat jako reklama na člověka, což tvrdili odpůrci tohoto uměleckého činu, nýbrž mělo být symbolem obyčejné lásky a dorozumění.
Odlehčená replika srdce byla 17. 12. 2012, v den Havlova úmrtí, na čas umístěna na budovu Altiero Spinelli v Bruselu, aby zde Havla připomínala.
V roce 2010 vznikla Davidova Klíčová socha. Vyrobena byla, jak již název napověděl, z nepoužívaných klíčů, které odkazovaly na jejich cinkání při Sametové revoluci. Socha se skládá z osmi písmen, které dohromady tvoří právě slovo „revoluce“. Klíčová socha byla určena k tomu, aby putovala po městech v České republice, takže byla k vidění v Praze, Brně, v Liberci i jinde.
Jak je to s tím betonem
Křik paviánů, soubor Davidových děl z posledních tří let, je tvořen z betonu, který prostupuje naším světem a je skoro všudypřítomný. Tuto výstavu rumburského rodáka je možné navštívit v Praze v Colloredo-Mansfeldském paláci až do 8. 9. 2013. pem