Hlavním řemeslem v Rumburku i na Rumbursku bylo od nepaměti tkalcovství. Tkalcovský cech jako první dostal v roce 1515 statut a i přes různé nesnáze a útrapy, které město postihly a které šťastně přestálo, plátenictví prosperovalo dál. Toho využil roku 1713 Angličan Robert Allason, usadil se zde a vytvořil rozptýlenou manufakturu. Pracovalo pro něj 316 mistrů s tovaryši a učedníky. Pro město to byla žádoucí hospodářská proměna. Pokračoval dál mílovými kroky, přicházeli další podnikatelé, začalo zpracování ovčí vlny a bavlny. Ke konci 18. století bylo v Rumburku 22 textilních továren.
V letošním roce končícím trojkou nenávratně textilní průmysl končí. Škoda. Možná, že čas přinese překvapení a stavy se opět rozběhnou.
V roce 1983 byla nalezena v makovici věže vstupního traktu Lorety mosazná schránka. Pracovní četa, vedená tehdy pokrývači panem Waldemarem Tylou a Karlem Faltou, ji vyňala a předala komisi pro ochranu památek při městském národním výboru. Ta ji na zasedání 13. června rozpečetila a učinila tento pamětní zápis: „Při likvidaci následků bouře z ledna 1983 byla nalezena mosazná schránka široká 9 cm, vysoká i s víčkem 19,5 cm. Dne 15. března byla komisionálně otevřena. Obsahovala dva balíčky. Obsahem většího bylo devět listin, z toho jeden tisk, vše z let 1752 až 1904. V menším balíčku byly uloženy tři listiny a v každé z nich ostatky svatých.“
Vzhledem k tomu, že dokumenty byly poměrně zachovalé, ale přesto vyžadovaly odborné uložení, bylo rozhodnuto předat je Oblastnímu archivu v Litoměřicích, kromě záznamu z roku 1904, který byl vrácen do původní schránky, do které přibyly údaje o městě a jeho představitelích, propagační tiskoviny o Rumburku a mince. Listina byla podepsána a dne 29. června 1983 bylo vše vráceno zpět.
Ostatky svatých s průvodními dokumenty byly předány administrátorovi řím. kat. církve, aby litoměřický ordinariát rozhodl o jejich uložení.
-zb-
