Vážení čtenáři, asi nikoho z nás nepřekvapí, když se prezident republiky rozhodne udělit u příležitosti ukončení svého funkčního období amnestii. Je to jeho Ústavou zaručené právo. Nicméně i prezident republiky se musí pohybovat v mezích daných ústavním pořádkem!
V ustanovení čl. II rozhodnutí prezidenta republiky č. 1/2013 Sb., o amnestii ze dne 1. ledna 2013 prezident republiky nařizuje, aby bylo zastaveno pravomocně neskončené trestní stíhání, s výjimkou trestního stíhání proti uprchlému, od jehož zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let.
Tímto rozhodnutím prezident republiky vydává příkaz policejním orgánům, státním zástupcům a soudům, aby nepokračovali v trestním stíhání určité skupiny osob obviněných ze spáchání trestných činů.
Z výše uvedeného čl. II a znění trestního zákoníku pak vyplývá, že maximální hranice trestní sazby deset let se týká i nejzávažnějších úmyslných trestných činů proti majetku (např. krádež, zpronevěra, podvod, lichva, ad.) a nejzávažnějších trestných činů hospodářských (např. zkrácení či neodvedení daně, pletichy při veřejné soutěži ad).
Dle vyjádření Nejvyššího státního zástupce JUDr. Zemana se čl. II amnestie bude vztahovat na 100-150 trestních věcí, kde v těchto jednotlivých kauzách byla vyčíslena škoda v rozmezí 300 mil. až 1,75 mld. Kč. Počty poškozených v jednotlivých případech se pohybují od jednotlivce po tisíce osob. Je tedy zřejmé, že čl. II amnestie dopadá na velké množství případů rozsáhlé úmyslné hospodářské a majetkové trestné činnosti s mnoha tisíci poškozenými a se škodou desítek miliard Kč.
Dále je nutno konstatovat, že při vyhlášení amnestie selhala ústavní pojistka v podobě kontrasignace předsedy vlády. Vláda nese odpovědnost za uvedené rozhodnutí prezidenta, neboť bylo v možnostech předsedy vlády, ministra spravedlnosti a vlády zabránit vyhlášení takovéto amnestie.
Z důvodů výše uvedených se rozhodla skupina senátorů Senátu Parlamentu České republiky podat tzv.ústavní stížnost, ve které žádá o zrušení výše uvedeného ustanovení čl. II rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii.
Vážení občané, i když jsem si vědom toho, že ústavní stížnost nemusí být Ústavním soudem akceptována, jsem přesvědčen, že v tak zásadních chvílích je nutno dát jasně najevo svůj názor. I proto jsem se rozhodl k ústavní stížnosti připojit!
Ing. Jaroslav Sykáček
Senátor SP ČR za vol. okr. Děčín
