Šest let se nejen v Rumburských novinách objevují články o postupné záchraně, oživení a celkovém probouzení rumburské Lorety. Šest let je toto snažení spojeno s malým týmem lidí. Jeho nedílnou součástí byla Barbora Hildebrandtová. Počátek prosince přinesl do zaběhnutého řádu změnu. Od 1. 12. 2012 přestala být zasvěcenou loretánskou průvodkyní. Pomyslný štafetový kolík předala díky Schrödingerovu institutu svému nástupci - Martinu Zimmerovi a začala si užívat důchodu. S Loretou se Barbora Hildebrandtová nerozloučila natrvalo, zůstává dobrovolnou spolupracovnicí.
Rumburská Loreta není pouze podivuhodnou barokní stavbou. Geolog a publicista Václav Cílek píše v knize Dýchat s ptáky: „Duchovní pocit celého regionu (Šluknovska) závisí na stavu Lorety. Pokud bychom chtěli něco udělat pro tento kraj, je nutné začít právě zde, vyslyšet tiché volání o pomoc.“ Díky Barboře Hildebrandtové se Loreta opět stala místem, kam lze po celý rok zajít pro potěchu, za poznáním i s modlitbou. Pokračovala ve staleté tradici péče o poutní místo, o něž se starali kapucínští řeholníci i dobrovolníci rumburské římskokatolické farnosti.
Barboro, z celého srdce Vám děkujeme! Za péči, kterou jste věnovala desítkám tisíc návštěvníků z celého světa. Za samozřejmost, s jakou jste po šest let odpovídala na otázky poutníků, turistů i znalců sakrálního umění. Za trpělivost, s níž jste zvládala mnohdy nehostinné pracovní podmínky. Za úsměv a energii.
Klára Mágrová a P. Jozef Kujan
