Rychlými kroky se blíží zima a s ní i zimní sporty, jak tomu bylo i v minulosti. V Rumburku se, jako jinde, hrál pilně hokej. Hoši neorganizovaně využívali zamrzlé rybníky - hráli na Pstružním potoku, pokud bylo napuštěno kluziště (na místě dnešního krytého stadionu), využívaly je školy.Konečně se probudil po dlouhé stagnaci v polovině sedmdesátých let organizovaný hokej. Existovalo družstvo dospělých, které absolvovalo přípravu i mistrovskou část na umělých ledových plochách. To kladlo velké nároky na finanční a další zajištění. Vlastní kluziště nevyhovovalo, současný stav neumožňoval dostatečně rychle reagovat na náhlé mrazy a využít je. Příprava ledové plochy byla dlouhá a často zbytečná. Bylo nutno »adoptovat na domácí led« umělé kluziště v Děčíně.
Muži celkem úspěšně pokračovaly v soutěži I.A třídy. Technická úroveň mužstva stoupala, když funkci trenéra převzal správce děčínského kluziště a bývalý hráč Litvínova p. Calina.
V sezóně 1978/79 se hrál krajský přebor II. třídy. Výboru se podařilo dát dohromady 20 hráčů. Ale zájem upadal, chyběla mládež, řada mladých působila v jiných oddílech, takže nakonec došlo k pozastavení činnosti oddílu až do doby, kdy bude vybudovaná umělá ledová plocha. Při její výstavbě odpracovali členové zhruba 400 hodin.Listopad 1985 byl svátečním měsícem rumburského sportu - byl dobudován a slavnostně otevřen zimní stadion. Zkrátka nezůstali ani lyžaři. V roce 1988 byl dokončen a předán do provozu lyžařský vlek na Stážném vrchu.
Náš zimní stadion je stále plně využíván. Bruslí malí i velcí jen tak rekreačně pro radost z pohybu, hraje se tu hokej, bruslí tu v rámci tělesné výchovy žáci škol. Je potěšitelné, že děti jsou k volnému bruslení i ke hře dobře vybaveny. Takže nezbývá než popřát samé úspěchy a žádné úrazy.
dle archivních materiálů TJ Rumburk
zpracovala -zb-
