Viktor Hait
Učí pany k činsáb
Viktor Hait je legendární „mánička“, o které připravil před několika dny Jiří X. Doležal poměrně rozsáhlý materiál do časopisu Reflex:
„Jsem jediný člověk v republice, který měl za komunistů v občance dlouhé vlasy a na nich čelenku!“ říká Viktor s nelíčenou hrdostí.
Pro mladší ročníky na vysvětlenou: Za komunismu v tužších obdobích vůbec občanský průkaz s fotkou s dlouhými vlasy člověku nevystavili a i v dobách mírnějších bylo zcela nemyslitelné, aby měl někdo v občance na krku třeba křížek. Policie takovou fotku prostě nevzala a doklad, který tehdy člověk opravdu potřeboval k životu, nevydala.
Viktor tedy navštívil svého psychiatra a vysvětlil mu, že čelenku na té fotce potřebuje, že ji má jako součást své identity, že bez ní to prostě není on, a že ji proto na té občance mít musí taky. Lékař popřemýšlel a začal psát nějakou lékařskou zprávu. V České republice se občas objeví fáma o tom, jak se za komunistů politicky zneužívala psychiatrie. K tomu masívně docházelo v Sovětském svazu, v socialistickém Československu naopak představovali psychiatři záchranu pro tisíce a tisíce lidí, kteří nebyli ochotni splynout se šedým, prorežimním davem.
Psychiatři těm lidem - většinou s nestandardní osobností, ale bez jakékoliv psychózy - dávali papíry, že jsou vlastně nemocní, a režim pak na ty, třeba délkou vlasů odlišné lidi, nemohl dosáhnout. Viktorův psychiatr patřil mezi takové doktory. Když dopsal, měl Viktor v ruce lékařské dobrozdání, že ho mají na tu občanku dát s čelenkou, protože je úplnej magor a nic se s ním nedá dohodnout. Uplynulo více než třicet let, ale tu čelenku Viktor dodnes nesundal. Psychiatr nelhal.
Že je Viktor svérázná postavička, mohli jsme se přesvědčit i na zámku v Horní Libchavě, kde před čtrnácti dny pokřtil svou novou, v pořadí třetí knihu dost podivných básní.
Vybrat ukázku je poměrně složité, protože zadání od paní šéfredaktorky je „bez sprostých slov“.
Deprese je snad povolena:Možná tak trochu depresivní Leze, leze po železe, leze, leze deprese, / nedá pokoj, až tam vleze, houpají se po lese. / Les je plnej voběšenců, vana celá vod krve, / hřbitov voní vod těch věnců, von je mrtvej teprve? / Jedni, druzí, padesátí, letí někdo z nuseláku, / sebevrah se v letu klátí, napodobí křídla ptáků. / Celkem je to velmi snadný, stačí trochu odvahy, / a když chudák dolů spadne, uhodí se do hlavy.
Možná, kdyby Viktor víc psal, měli bychom svého Bukowského.
md
P.S. Název knihy přečtěte pozpátku, ale dětem to neraďte.
