Naše Jana v Ambergu
Na jednom z koncertů dnes již neexistujícího souboru Capella Adjuvantes v klášterním kostele sv. Vavřince v Rumburku v polovině devadesátých let minulého století seděla mezi diváky i mladičká rumburská rodačka Jana Fiedlerová. Chrámový zpěv ji hluboce zasáhl. Po koncertě se přihlásila do souboru a to byl začátek, jak se později vyjádřila, jejího vstupu „do úplně jiného světa,“ který ji jaksepatří učaroval. Svědomitě se připravovala na každé vystoupení adjuvantů, jezdila na hlasovou výchovu k profesorům zpěvu, doučovala se hudební teorii, němčinu, latinu a vše potřebné k sólové dráze chrámové zpěvačky, která ji záhy čekala. Po vystoupeních s adjuvanty v kostelech a koncertních sálech Šluknovska, ale i v italských městech Busseto, Ponte dell Olio, německých Knechstedten u Kolína n. R., Kaarst u Dortmundu, Backnang, Dresden, Bautzen a dalších, získala stipendium ke tříletému studiu na bavorské Odborné hudební škole v Sulzbach-Rosenbergu, kde absolvovala obory zpěv, sbormistr a pedagogika. A také tam našla svého životního partnera Dietra Müllera, skladatele, flétnistu a profesora hudby, za něhož se provdala a kterého si pamatujeme z mnoha vystoupení s adjuvanty i na Šluknovsku.
Dnes již ostřílená a úspěšná sbormistryně Jana Müller bydlí v bavorském Ambergu, v jehož okolí vede pět pěveckých sborů (!), např. v Hahnbachu, Hirschau, Haselmühl-Kummersbrucku ad. Sama sólově zpívá a učí soukromě zpěvu. Jejím koníčkem je umělecká fotografie, jednu z výstav měla před několika lety i ve Varnsdorfu. Místní amberské noviny píšou o ní v článku „Unsere Jana“ velmi obdivně na celé stránce. Citujeme jen krátký úryvek v překladu Otomara Fiedlera:Jana Müller zná problémy mužských sborů, ale odvahu mladá sbormistryně neztrácí. A zná také to důležité: „muži drží pospolu, je radost s nimi pracovat. To nejhezčí je naučit skladbu zažít, když dynamika a projev jsou v souladu. Důležité je muže vždy nově motivovat a zavádět moderní literaturu. Ne vždy je to lehké. Když je ale po vystoupení publikum chválí, jsou šťastní. A je krásné se pak zadívat do jejich tváří.“
IH
Capella Adjuvantes Chrámoví zpěváci a hudebníci v severočeském pohraničí se v 17. a 18. století jmenovali Chor-Adjuvanten, což znamená „pomocníci na kůru.“ Tento historický termín byl použit pro název severočeského komorního souboru CAPELLA ADJUVANTES, který se při svém vzniku v roce 1991 jmenoval „Šluknovští adjuvanti,“ podle města, kde začal působit. Soubor od začátku spolupracoval s Vilémovským chrámovým sborem a chrámovým sborem Cecília ze Sebnitz. Repertoár souboru Capella Adjuvantes tvořily až do ukončení činnosti v roce 2007 spartace a rekonstrukce archivních objevů skladatelů 17. až 19. století tvořících na Šluknovsku nebo odtud pocházejících. Rukopisy jejich skladeb vyhledával a zpracovával zakladatel a vedoucí souboru Igor Heinz, autor nedávno vydané knihy Z hudební minulosti Šluknovska.