Rumburk nezněl v minulých dobách jen hudbou
Bylo zde i ochotnické divadlo. Jak uvádí pan Ledvinka v almanachu vydaném k 50. výročí Hraničáře v roce 1995, existoval v Rumburku divadelní spolek již mezi oběma světovými válkami. „Soubor Ústřední matice české v Rumburku v meziválečném období existoval, hrál a zajížděl do okolních obcí, aby posiloval národní vědomí české menšiny v tomto silně německém prostředí,“ uvádí Ledvinka. Velmi činným byl tehdy pan řídící učitel Milan Kozel, který k oslavám 10. výročí Rumburské vzpoury v roce 1928 napsal hru Rumburská vzpoura, kterou soubor úspěšně zahrál.
Spolek Hraničář vznikl již v roce 1945. Tehdy, sotva skončila válka, sešlo se v hotelu Savoy několik nadšenců a Hraničář byl na světě. Členové se dali okamžitě do práce a již 28. října 1945 uvedli slavnostní divadelní představení, hru Psohlavci. Následovaly další hry, přibývali členové i finance. Hrálo se v Marxu, který posléze Hraničáři za pomoci občanů - odborníků i laiků a vojáků zdejší posádky přebudovali na skutečně důstojný kulturní stánek. Slavnostní zahájení provozu rumburského divadla se uskutečnilo 18. prosince 1949.Hrálo se vesele i vážně, nastaly mnohé změny, z nichž některé Hraničáře citelně zasáhly, vznikly soubory dva, prostě jak už to v životě chodí.
Hraje se dosud, hraje se dobře, spokojeni jsou herci i obecenstvo - dům kultury po přestavbě všestranně vyhovuje, takže úspěchy na další cestě.
Hraničář ale nebyl sám. Sotva se rozběhl nový poválečný život v Dolních Křečanech, sotva se lidé trochu poznali, rozběhla se i kultura. Jedním z nových obyvatel zdejšího kraje byl pan František Čížek. Jeho láskou bylo ochotnické divadlo a on tu svoji lásku dokázal přenést i na druhé. S nadšením se dali dohromady a založili divadelní spolek J. K. Tyl. V místním hostinci se našly kulisy a vzápětí se odehrálo první představení Černé oči. Následovala hra Pasekáři, jako vystřižená ze skutečného života, která měla velký úspěch, a za Tvrdohlavou ženu dostal J. K. Tyl cenu za druhé místo na rumburské divadelní přehlídce.
Léta ubíhala, střídala se dobrá s horšími, střídali se herci, jen pan Antony byl stálým předsedou a pan Čížek režisérem. Po jeho smrti převzal soubor pod svá křídla Svaz požární ochrany v Dolních Křečanech, pomohlo místní JZD, ale spolek upadal, ta tam byla soudržnost. Secvičily se poslední dvě hry, pohádka Pasáček vepřů a Zvíkovský rarášek. Byly nadšeně přijaty po celém Šluknovsku, ale byl to poslední úspěch. J. K. Tyl skončil. Zbyla jen náruč hezkých vzpomínek, smutku a stýskání. Všem, kteří dosud žijí a vzpomínají, pozdrav a dík, pozdrav paní Dušánkové do Kamenných Žebrovic a vzpomínku všem do ochotnického oddělení hereckého nebe.
-zb-
