Skoro zapomenuté rumburské hudební maličkosti
V roce 1948 byl zaveden k radosti občanů nový městský rozhlas. K němu patřila též nová znělka. Navrhl ji ředitel hudební školy pan Klička. 10. června byly nové znělky přehrány členům městské rady. Vybrána a na gramofonovou desku byla natočena ta nejhezčí. Roku 1949 patří v první řadě koncert pořádaný SDK. Byl plně obsazen a všeobecně se líbil. Úspěch rumburskému hudebnímu souboru přinesl rok 1950. V soutěži hudebních souborů se umístil na 3. místě. Do práce se dala nová rozhlasová rada. Nejhezčí vzpomínka patří oblíbeným „Hudebním středám“. Patrně by získaly oblibu i v současné době. V následujícím roce 1951 byla založena skupina lidových hudebníků. Vystoupila na celovečerním koncertu dne 13. října. Přes toto, nešťastnou pověrou opředené datum bylo vystoupení velmi zdařilé. Prvním kroužkem, který byl v roce 1952 ustaven při místní Osvětové besedě, byl kroužek pěvecký. Pod vedením ředitele hudební školy pana Kličky dal se pilně do práce. 32 členů nacvičilo řadu písní pro smíšený sbor, se kterými vystoupil při různých slavnostních příležitostech. Prvé, dobré, leč nesmělé kroky provedlo smyčcové kvarteto.
Hrálo se, zpívalo, hudba se rozvíjela, těšila, povzbuzovala, přinášela pěkné chvíle. V roce 1954 se však dostala hudební tělesa do zřejmého úpadku. Daleko se vzdálilo přísloví
„Co Čech, to muzikant.“ Českou muzikantskou tradici udržel jen výborný pěvecký sbor vedený učitelkou Vlastou Hlavatou. Naštěstí úpadek netrval dlouho. Vždyť tu byla řada výborných muzikantů, dobří kapelníci, kteří rukou společnou a nerozdílnou dobrou, rumburskou hudební tradici vzkřísili.Ke vší spokojenosti dobrá hudební tradice přetrvává až do našich nynějších časů a doufejme, že potrvá i nadále.
-zib-
