Přísný zákaz alkoholu v azylovém domě v Rumburku se pokusil obejít jeden z jeho klientů. Poté, co byl přistižen okolo osmé hodiny večer pod vlivem omamné látky, byl vyzván pracovníkem azylového domu, aby odešel a vrátil se, až vystřízliví.Ale to klient odmítl. Jediné, po čem toužil, bylo vyspat se ze své opičky, která se vyšplhala až na 2,4 promile. Natáhl se v pyžamu do postele a příkazy pracovníka zcela drze ignoroval.
Zasáhnout proti neposlušnému muži museli tedy rumburští strážníci. Ale ani oni to neměli jednoduché. Muž na jejich výzvy, aby z »azyláku« odešel, nereagoval. Ze své postele se odmítl hnout. Avšak stále razantnější naléhání strážníků mu nedovolilo usnout, což ho značně rozladilo, a tak zanedlouho začal být naštvaný a agresivní. Nejdříve jen nadával a sprostě všechny okolo sebe urážel. Když to nezabralo, přešel i k fyzickým útokům a výkopům nohama ve stylu rumburského kungfu. Ale ani to strážníky nevyděsilo a od jejich úkolu, vyprovodit ho z domu, je to neodradilo. A tak opilec změnil taktiku a přešel do nekompromisního útoku, který měl nepřítele jednou provždy paralyzovat. Svižně a nečekaně se svalil na zem a chtěl se policejní hlídce zakousnout do nohy. Zapomněl však, že je vlastníkem pouze jednoho zubu, který nebyl zrovna tím nejúčinnějším útočným nástrojem. Jakmile opilý bojovník zjistil, že holými dásněmi tvrdou strážníkovu botu neprokousne, maximálně ji ožužlá, vzdal se svého boje a začal předstírat nervový záchvat.
Nezbylo nic jiného, než přivolat rychlou záchrannou službu, která si pacienta převzala do své péče a odvezla ho do nemocnice V Podhájí.
Avšak nemocnice není azylový dům, a panu »jednozubkovi« se tam záhy přestalo líbit. Odmítl laskavou péči zdejších sestřiček a v půl desáté večer se jen tak v pyžamu odebral ke spánku kamsi pod širé noční nebe.
gdo
