Kytky, astrologové, šamani a spousta muziky
Osmým rokem pořádalo občanské sdružení Nobilis Tilia Svatojánské slavnosti na Vlčí Hoře a z nenápadné akce se za ty roky stal festival, který oslovuje návštěvníky z celé republiky. Osada na víkend zmnohanásobí počet obyvatel, a bohužel i automobilů. Na rozdíl od mnoha „slavností“, které pořádají města a městečka ve Šluknovském výběžku, se slavnosti bylin vyznačují logickou dramaturgií a jasným názorem, který prezentují. Už proto, že si všechno dělají tak nějak sami a nenajímají agenturu, která by připravila lidovou veselici na klíč.
Nejvýstižnějším slovem, charakterizujícím programovou nabídku, je adjektivum „laskavý“, návštěvníky asi zase nejlépe vystihuje slovo „sluníčkový“. Přijíždějí, aby vypustili na hladinu rybníčku svatojánský věnec, na jehož výrobě se sami podílejí. Nechají se provádět po bylinkové zahradě a poslouchají výklad, co je co na co a co a jak z toho vyrobit, třeba tinkturu nebo mast. (Mezi námi: takzvané bylinky jsou většinou plevel a nejlépe se jim daří, když úplně zapomenete, že je máte na zahradě. Jak říká botanik Větvička: největším nepřítelem rostlin je voda a člověk.) Někteří jdou na workshop se šamanem, další stojí frontu na čtení z ruky a někteří čekají, až jim astrolog vypočítá ascendent (samozřejmě v notebooku, i astrologie se modernizuje). V celém areálu bylo množství stánků, jejichž nabídka zahrnovala všechno. Tedy všechno, co si já dokážu (a často ani nedokážu) představit. S jistým respektem podotýkám, že jsem nikde nenarazil na takové ty klasické pouťové klumpy, zato jsem ochutnal vegetariánské kousky, a třeba karbanátek z červené řepy byl opravdu výborný, i když za cenu dosti vysokou, vezmu-li v úvahu cenu semínek téhle kořenové zelniny a její schopnosti růst.
K programu patří i hudba. Během dne spíš meditační. Hrálo se na sitar, na digereedoo a kdo chtěl, meditoval.
Po loňské megahvězdě Ivě Bittové vsadili letos na Vlčí Hoře na Báru Hrzánovou a kapelu Condurnago. Kdo chtěl, slyšel v jejich hudbě ohlasy na tvorbu Zuzany Navarové nebo Radůzy. Na jejich hodinový set navázal (po bohužel skoro nekonečné zvukové zkoušce), ve vší úctě k Báře, asi nejlepší bod programu - koncert Mária Biháriho a skupiny Bachtale Apsa. Tady začala noc tepat tím správným letním rytmem, a dokonce i náš, jinak chladný fotograf, si podupával do rytmu.
Tedy: svatý Jan mohl být se slavnostmi k úctění svého jména spokojen. A co organizátoři?
Výkonná producentka akce Mirka Pibilová říká: „Zdá se, že všechno proběhlo tak, jak mělo. Lidí přijelo více než vloni a byli spokojeni. Celá slavnost se uskutečnila bez problémů a v pohodě. Teď si dáme chvíli oddechu a potom začneme připravovat další ročník.“
Na otázku, jestli přeci jenom nenastaly nějaké problémy, se po krátké pauze přeci jen dozvíme jednu stížnost: „Ano. I když bylo v celém areálu množství označených odpadkových košů, nikdo pořádně netřídil odpad a můžeme všechno sesypat a odvézt na skládku a nebo sami přetřídit. Nicméně, už je uklizeno.“
Takže slyšíte: příště třídit!
md