Talentovaných mladých muzikantů a zpěváků je na Šluknovsku a v Rumburku bezpočet. Některé z nich se však vyjímají ať již svým umem, zaměřením či pílí. Mezi takové výrazné osobnosti, o nichž se ještě hodně bude psát, patří například studenti rumburského gymnázia, zpívající bratři Matěj a Ondra Čechovi a jejich hudební skupina Náhodou.
Výjimečné hudební osobnosti lze však nalézt také na Obchodní akademii Rumburk, a to ještě ke všemu v jedné třídě. Jsou jimi Hana Procházková a Marek Relich.
Hanička je originální už jenom tím, co dělá - rapuje. Rapu se věnuje už čtyři roky a za tu dobu si stihla udělat jméno, získat cenné zkušenosti a kontakty. Letos dala dohromady soutěž, rappový contest, na téma „Kostky jsou vrženy.“ O co vlastně šlo? Šlo o to, že rappeři z celé republiky poslali na Hanin e-mail své třicetivteřinové ukázky tracků na dané téma. A z těchto kousků se pak vybralo dvanáct nejlepších, z nichž se pak po měsíci a půl narodila patnáctiminutová skladba. Kromě soutěžících se v ní objevili také dva hosté, a to rapper Jayk3m (čti džejkEm) a Marek Relich.
Haničko, jak tě vlastně napadlo udělat rapový contest na téma Kostky jsou vrženy? Má to snad něco společného s tím slavným výrokem?
Napadlo mě to z toho důvodu, že mi psalo dost lidí o spolupráci ohledně písničky, tak jsem si řekla, že jim dám šanci prostřednictvím soutěže neboli contestu. Proč téma kostky jsou vrženy? Tak určitě to nemá žádnou souvislost se známým výrokem, ale chtěla jsem, aby téma bylo pojato jako šance, jako nová vlna talentovaných lidí, která se právě zvedá.
Kdo ti pomáhal s takovým velkým projektem?
Na contestu se mimo mě podílelo pár lidí, kterým chci ještě jednou poděkovat, jmenovitě tedy Patrik Leško, který spolu s Dj Drakenem a Emduffym utvořili hudební podklad soutěže. Také nesmím zapomenout na R3vio, který se postaral o závěrečný mix celého tracku.
Texty si píšeš sama?
Ano, veškeré texty si píši sama, proto se mě tolik dotkne, když někdo tvrdí opak. Vše je moje práce, mé nápady a má fantazie. Nejčastěji píši texty na téma život, ve kterém vidím tu největší inspiraci ke psaní. Mám ráda upřímné texty, do kterých dávám emoce a city.
Jak vidíš svoji budoucnost, povolání, sny?
Svoji budoucnost zatím vidím jen z velké dálky, ale jelikož stále studuji v oboru, který mě baví, chtěla bych se dále věnovat finančnímu managementu. Sny samozřejmě mám, přála bych si natočit kvalitní CD a také podepsat smlouvu se společností, která by mě v hudebním světě zastupovala.
Máš nějaký vzor?
Vzor mám pouze jediný, a to sama sebe. Možná to působí komicky, ale je to pravda, pro sebe budu vždy člověk, který něco, ať už minimum, dokázal. Jistěže mám plno lidí, které nějakým způsobem obdivuji, ale jsem sama sebou, tudíž v nikom jiném vzor nemám.
Je to o odvaze jít a začít rapovat? Ještě ke všemu, když jsi holka, to se moc často nevidí?
Ono rapovat a rapovat. Jestliže se budeme bavit o nahrávání písniček, tak to dokáže plno holek, ale málokterá si vezme mikrofon a stoupne si před lidi, aby obhájila svou tvorbu. Určitě je to o odvaze, o trpělivosti a lásce k hudbě. Zvedá se samozřejmě zájem lidí, protože holka v rapu je pořád, za což jsem ráda, takovou atrakcí. Neboli středem pozornosti. Samozřejmě se zvedá také kritika, pomluvy, a hlavně závist. Málokdo to ustojí.
Udělala jsi písničku s Márou Relichem (Možná někdy příště). Jak vás to napadlo, to bylo pro nějakou příležitost nebo jenom tak?
Tak nás napadlo hlavně to, že uděláme společnou věc. Marek, jelikož je to úžasná osoba s ještě úžasnějším hlasem, nazpíval v té písničce Možná někdy příště refrény, a já si střihla dvě sloky. K žádné příležitosti to nebylo, šlo čistě jen o naše emoce a pocity. Dali jsme do toho kus sebe a to je pro mě důležité.
Marek Relich je dalším výrazným pěveckým talentem, který se svým nadáním dobývá pódia i mimo Šluknovský výběžek. Na otázku, jak se dostal ke zpívání, odpovídá: Já vlastně ani nevím, jak jsem se ke zpívání dostal. Ale prý jsem zpíval dřív, než mluvil.
A chceš ve zpívání pokračovat v životě i dál?
Vzhledem k tomu, že zpívání je můj jediný koníček, tak bych se mu chtěl věnovat naplno a určitě jít na konzervatoř a zkoušet prorazit, a to pořád dokola, dokud se mi to nepodaří. Do téhle branže není jednoduché se dostat a už vůbec není jednoduché se tam udržet, to zvládnou doopravdy jenom lidi, kteří jsou fakt dobří, a právem si to zaslouží.
Co si myslíš o pěveckých soutěžích, které běží v televizi? Bereš to jako příležitost, jak se prosadit?
Já těmhle soutěžím moc neholduju, sleduju je, protože mě zajímá, co se tam objeví za talenty. Ale tyto soutěže jsou úplně jiné, než jak se prezentují v televizi. Jsou hodně o známostech, o štěstí být ve správnou chvíli na správném místě.
Ale ty jsi v nějaké pěvecké soutěži byl, ne? Jak jsi se umístil?
Ano, byl jsem v soutěži „Česko zpívá.“ Je to mezinárodní soutěž, na kterou nedám dopustit. Pro mě je to taková rodinná akce, protože se k nám jako k soutěžícím chovají pokaždé velmi hezky. Patronkou je Kamila Nývltová a v porotě zasedli například producent Milan Herman, zpěvák Tomáš Savka nebo zpěvačka Linda Finková. Letos se do ní přihlásilo 411 lidí, šel jsem na řadu zhruba nějaký čtyřicátý. Ale měl jsem smůlu, protože jsem den předtím onemocněl, měl jsem horečky a oslabené hlasivky. Ale i tak jsem se dostal do nejlepší desítky a musel zůstat na další den, kdy se konalo finále. Ráno mi ale bylo snad ještě hůř. Tak jsem šel za ředitelkou soutěže s tím, že to nezvládnu a že odstupuji. Paní ředitelka mi řekla, že by to byla škoda a že se pokusí mi pomoct. Odvezli mě k doktorovi, který mě napojil na kapačku, abych se večer dal do kupy a mohl vystoupit. A opravdu to zabralo, mohl jsem mluvit, a i když mi stále nebylo dobře, řekl jsem si, že to přece teď nevzdám a poperu se s tím. Umístil jsem se nakonec pátý.
Chystáš nějaké vlastní písničky?
Svoje písničky určitě nějaké chystám, ale chci, aby to přišlo samo, aby to šlo od srdce, ne jako většina, že si řekne: „to je nuda, jdu si něco složit.“ O tom hudba není. V písničkách záleží hodně na dobrém textu, myslím si, že to je kolikrát víc, než samotná melodie.
Určitě máš nějaký vzor. Jaký a proč sis vybral zrovna tenhle?
Můj mužský vzor je zpěvák Jason Mraz asi proto, že je úplně jiný, než ostatní zpěváci. Jeho písničky mají velkou energii a přitom lehkost, nejznámější asi I’m yours, moje nejoblíbenější, na kterou jsem udělal cover.
A ženský vzor?
Tak to bude stoprocentně Demi Lovato, už jenom kvůli jejímu životnímu příběhu, co všechno zažila a že se dokázala znova postavit na nohy a dostat se nahoru. Její písničky jsou krásně procítěné, upřímné a vezmou tě za srdce. Myslím si, že na devatenáctiletou zpěvačku je tohle dost obdivuhodné.
Marek právě spolupracuje z Jayk3mem, takže se můžeme těšit na další pěknou pecku. A doufat, že se tihle dva ekonomové, Hanka a Marek, ve světě hudby neztratí a že o nich brzy uslyšíme.
Andoulka
