Léčitel
Antti Tuomainen
Zlákán dobrou pověstí severské detektivky, ale i filmovou produkcí, která k nám ze severu v posledních letech přichází, nominoval jsem se prostřednictvím Twitteru do konkurzu Knihy Zlín a uspěl, takže zanedlouho přišla kopie knihy Léčitel finského autora Anttiho Tuomainenena.
Vzápětí jsem ale zrušil čtečku Kindle, elektronický inkoust zalil monitor, takže jsem chvíli bojoval s tím zatraceným omezením DRM, což byla asi jediná dramatická zápletka, která mě v tomle příběhu čekala. Nakonec to byla ale opravdu jenom formalita.Léčitele z Finska provází dobrá pověst a stal se v zemi vzniku i detektivkou roku. Občas se mluví o románu, tomu ale nevěřte, je to sotva novelka. Jednak rozsahem a jednak příběhem samotným.Tedy: v Helsinkách v blíže nespecifikované budoucnosti, která se tváří apo -apo- apokalypticky (Evropané prchají na sever, krysí kousnutí je smrtelné; to ale i teď, ne? … předešlé epidemie chřipky kosily populaci, chaos a anarchie), postrádá hlavní hrdina, který příběh vypráví (a je básník!), manželku, kterou velmi miluje.
Všechno nasvědčuje tomu, že se jako novinářka dostala do potíží při přípravě materiálu o »léčiteli«, který »léčí« zejména ty, kteří mají na svědomí nastalou ekologickou katastrofu.
Při pátrání, které je nakonec úspěšné, se hlavní hrdina Tapani Lehtinen pohybuje lehce bizarním městem, megapolí severního typu, hovoří s divnými lidmi, několikrát je bit. V drobných flashbacích prožívá šťastné chvíle se svou milovanou Johannou.
Léčitel je normální sci-fi detektivka, žánr, který má bohatou historii a je dostatečně vyzkoušený.
Proč to tady nefunguje?
Hrdina, ale ani další postavy, se nechovají uvěřitelně, mnohé nepostrkují děj ani o kousek dopředu, věci, které se dějí, nemají žádnou, ani vlastní sci-fi logiku. Scéna je ucházející, maňásci vyřezaní podle starého návodu, ale hra je špatná. Nefunguje.Některé severské detektivky provází výborně budovaný pocit napětí, v severských filmech je často přítomen velmi cynický prvek černého humoru, který nakonec přináší katarzi.
V Léčiteli jsem měl neodbytný pocit, že je to všechno takové toporné a vycucané z prstu. Škoda.
md