Vzpomínáme-li na zasloužilé občany města, nelze zapomenout ani na ženy. Navíc je březen, měsíc, který ženám již dlouhá léta patří. Začíná jaro, plné pohybu, cvičení, sportu.
Právě sport a tělocvik byl doménou rumburských žen. Hned v poválečném roce 1945 se začala tělovýchova ve městě rozvíjet. Zejména po roce 1947 dobře pracovala jednota Sokol. Byla nejsilnější složkou Tělovýchovné jednoty. Její činnost byla bohatší hlavně zásluhou ženských složek, které nejen zaplňovaly tělocvičnu, ale byly i hlavními iniciátorkami dalších akcí.
První náčelnicí byla paní Božena Hybšová, pro kterou byla tělovýchova celým světem (právem byla její práce oceněna řadou čestných uznání a vyznamenání), stejně jako pro dobrou a pečlivou vedoucí žákyň, místonáčelnici Vlastu Richterovou. Celkem bylo ve vedení TJ devatenáct žen. Jejich zásluhou byl 27. května 1948 slavnostně rozvinut sokolský prapor Sokol Rumburk, který je patrně dosud uložen v muzeu, kam byl před lety předán.Ženy i děvčata se zúčastnily Sokolského sletu 1948, zúčastňovaly se Spartakiád, byly činné v různých složkách sportu a tělocviku, třeba džez-gymnastického cvičení. Sokolka paní Tučková, bez ohledu na své stáří, zavedla kondiční rekreační pochody a pod jejím vedením ženy ušly postupně 764 km, což je výkon.
Za obětavou a prospěšnou činnost pro zdraví a zdatnost mladých generací, kterým se věnují řadu let, dosud byly oceněny učitelky Alena Košnarová a Erika Drahotová.Všem ženám, jejichž sportovní a tělovýchovná činnost byla a je pro město přínosem, patří nejen dík, ale i všestranné uznání. A přání z celých srdcí: stálé úspěchy a hlavně hodně zdraví a samozřejmě radost z výkonů, svých i svěřenců.
Marie Zibnerová
