Více jak čtyřicetimerový komín padl jako první
Rumburk • Více než stoletá budova továrny bytového textilu Bytex se loučí s Rumburkem. Její bourání začalo v úterý 21. února úderem půltunové koule ze speciálních slitin do 43 metrů vysokého továrního komína. Den poté již byl komín pouhou vzpomínkou.
Bourání komína pomocí bourací koule je poměrně neobvyklý způsob likvidace tak vysoké stavby, ale je několikanásobně levnější, než jeho odstřel. Likvidace stavby trvala jen pouhé dva dny, nyní pracovníci demoliční firmy zahájili bourací práce na střeše továrenské haly.
Rumburáci, ale i projíždějící řidiči se musí připravit, že v průběhu prací bude možná omezen provoz okolo budovy, chodník v její blízkosti bude pro chodce uzavřen.
Bývalý Bytex získala před osmi lety společnost Atlas Trend Invest, která zvažovala, že by zde vybudovala kanceláře, loftové byty či obchodní dům. Nic z toho se ale nestalo. Naopak, budova, pro niž se nenašlo využití, citelně chátrala, až byla firma nakonec nucena požádat o demoliční výměr.
V září by měly být bourací práce dokončeny a pozemek vyčištěn. O jeho dalším osudu však zatím není rozhodnuto, jeho majitel pro něj teprve bude hledat vhodné využití.
Trocha historie
Zemskou továrnu (Pfeiferovu továrnu) na bavlněné, vlněné a plátěné zboží založil roku 1873 Julius Pfeifer ml.
Tzv. Anglický dům byl zakoupen Antonem Pfeiferem, obchodníkem s přízemi (1773–1859) v roce 1857. Jeho vnuk
Julius Pfeifer založil v tomto domě tkalcovnu na výrobu košilovin a grádlů (damašková vzorovaná tkanina), koberců, nábytkového textilu a gobelínů.
V roce 1862 byla dostavěna barevna. Jutové plyše pro nábytek a dveřní závěsy si nechala firma patentovat.
V gobelínovém sále bylo možno vidět látky z ovčí vlny, hedvábí, bouretu, plátna i bavlny. Vzory orientální, francouzské i německé. Původně byli zaměstnáváni domácí tkalci, jen malá část výroby probíhala přímo v podniku.
Mezi lety 1866–1870 byla v důsledků poklesu odbytu výroba zastavena.
V letech 1871–1873 byl objekt rozšířen do Větrné ulice. Začalo se více s výrobou nábytkových látek a přehozů.
Roku 1871 koupila firma mlýn v Křečanech, dnešní Ventos.
Od roku 1870 byly zaváděny mechanizované stavy, místo stavů ručních.
Roku 1888 byla dostavena budova správní.
Dne 10. ledna 1898 byl závod postižen velkým požárem, čelní budova byla zcela zničena.
Ještě téhož roku došlo k obnovení výroby. Ve válečných letech byla výroba téměř zastavena. V době krize se zaměstnanci střídali způsobem - 14 dní práce a 4 týdny bez práce.
Ester Sadivová