Jednou z vážených, a pro město Rumburk řekněme oblíbených osobností byl kapelník, muzikant celou duší a hudební pedagog pan Vladimír Nachtigal. Sotva se s rodinou přistěhovali do Rumburku, dal se do aktivní muzikantské práce. Založil orchestr, který patřil k nejoblíbenějším v celém výběžku.
Spolupracoval při inscenacích divadelního spolku Hraničář, věnoval se mládeži - vychoval spoustu muzikantů na řadu nástrojů. Aranžoval skladby pro kapely výběžku, pro své Rumburáky složil optimistickou Rumburskou polku. Činný byl až do 80. let. O čtyři roky později, v roce 1987, zemřel.
Takto na něj vzpomíná Milan Ledvinka, jemuž a jehož práci také patří upřímné vzpomínání: Byl důležitou oporou kultury, zvláště Hraničáři se plně a obětavě věnoval. Právě tak Rumburským novinám, a to až do své smrti 1. 8. 1996. Jeho zásluhou začaly od května 1995 vycházet RN jako čtrnáctideník.
Panu Nachtigalovi, panu Ledvinkovi i řadě dalších hudebníků a kulturních pracovníků, kteří obětavě věnovali svůj volný čas ve prospěch občanů nutno přidat, mimo obvyklé díky, i veškerou úctu.
Jednou ze známých a zasloužilých osobností spjatou s Rumburkem je i první prezident Československé republiky T. G. Masaryk. „Byl čestným měšťanem rumburským,“ jak uváděl deník Abvehr - Obrana v září 1937. Se zesnulým panem prezidentem se 18. září 1937 přišli rozloučit nejen zástupci měst, obcí a okresu, ale i legionáři, kteří stáli u busty prezidenta čestnou stáž, ale na smuteční slavnosti, konané v sále městského kina (nyní obchod RATIO), sešlo se tolik lidí, že bylo nutno rychle upravit vstupní halu.
Malá poznámka: rumburská cestovní kancelář zorganizovala zájezd na státní pohřeb do Prahy. Jízdenka stála 70 Kčs.
připravila Marie Zibnerová
