Dobrovolníci jsou vzácní lidé, přinášejí mnoho, nezištně pomáhají bez nároku na odměnu. Za jejich práci jim skládáme velké díky.
Pracuji v Oblastní charitě Rumburk jako vedoucí pracovník v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež »Žijeme spolu« a při své práci se setkávám nejen se svými kolegy, ale také s našimi dobrovolníky. Jsou to momentálně dvě mladé slečny, studentky přinášející plno báječných nápadů. Ale jejich práce není pouze o nápaditosti. Naše dobrovolnice jsou mezi dětmi velmi oblíbené pro to, jakým způsobem s nimi pracují. Vnášejí velké nasazení, radost a také profesionální zdatnost spojenou se znalostí našich metodických pravidel a poměrů na klubovně. Také přinášejí něco, čeho se někdy našim uživatelům služby nedostává, je to setkání s civilní normou. Práce dobrovolníků v našem nízkoprahovém klubu vypadá tak, že tráví hodiny příprav na programu a jeho realizaci.
Vyvstává otázka, proč to vlastně dělají? K dobrovolnictví může člověka přivést shoda okolností, nám se např. podařilo »vypěstovat« dobrovolnici z praktikantky. Práce, kterou odvádějí, prospívá naší organizaci a oplátkou jim je pocit sounáležitosti, užitečnosti a zábava.
Dobrovolníky stále hledáme, chybí nám člověk, který by dokázal vést taneční kroužek, nebo by měl jiné vlohy, které nám pracovníkům schází. Nejdůležitějším předpokladem je však schopnost práce v takových podmínkách a s takovými dětmi, jaké tato služba má. Při dobrovolničení jsou největší nároky kladeny na toleranci a trpělivost.
Petra Lušňáková
