Dne 31. 8. 2011 jsem s Úřadem práce v Rumburku uzavřel písemnou dohodu o rekvalifikaci Obsluha osobního počítače v rámci projektu »V 50 nekončíme«. V ní se mj. uvádí, že jako účastník rekvalifikace mám nárok na úhradu stravného. Avšak ta mi nebyla poskyt-nuta s odůvodněním, že jako místní nemám na stravné (případně na stravu) právo. Přičemž při modulech 1 až 3 zmíněného projektu jsem tento nárok měl. Nechápu tedy, v čem je v tomto ohledu rozdíl mezi jednotlivými moduly (fázemi) projektu. Stravné se podle mého názoru neřídí místem bydliště, ale délkou trvání, jež překročí-li stanovenou mez, zakládá nárok na náhradu. A to v tomto případě nastalo. Dodavatel rekvalifikace, stejně jako celého projektu, firma Tivit s.r.o., přitom tvrdí, že postupoval v souladu s metodikou MPSV ČR.
Předpokládám, že pokud jsem veškeré závazky vyplývající z dohody splnil já, učiní tak i Úřad práce. Nebo snad ustanovení jím sepsané dohody platí jen jednostranně a on (ÚP) se jimi řídit nemusí? Dodávám jen, že náhrada stravného po dobu rekvalifikace není žádná horentní suma, pro mě to však není částka zanedbatelná a zaráží mě, že rumburský Úřad práce nemíní své povinnosti dostát.
Josef Englic
