Stejnojmenná výstava srovnávacích fotografií v městském muzeu konfrontuje místa dřívějšího a současného města Rumburk. Výstavu vřele doporučuji zhlédnout všem obyvatelům našeho města, zejména mladší generaci, jež minulost města, v němž žije, nemá šanci jinak poznat. Být to v mé moci, zařadil bych návštěvu výstavy do školních osnov v rámci vlastivědy.
Osobně si myslím, že ze srovnání minulosti s přítomností vychází často lépe minulost. Domnívám se, že tehdejší budovatelé města se dokázali přesněji »strefit« do potřeb jeho obyvatel. Například některé tehdejší ulice byly novou zástavbou necitlivě přerušeny, čímž ztratily svůj původní smysl, nebo zčásti či zcela zanikly. Ty nově vzniklé úzké »průlezy« (jiné označení mě nenapadá) mezi paneláky jsou jen jejich nepříliš podařenou náhražkou. A navíc bez chodníků. Jakoby architekti nových sídlišť předpokládali, že dnes již chodci nebudou existovat, a pokud ano, tak budou zřejmě umět létat. Je s podivem, že tento zásadní nedostatek dosud nikdo kompetentní nenapravil. Jsou samozřejmě i čestné výjimky, jež však jen potvrzují pravidlo.
Další věc, která mě zaráží, je téměř úplná absence záběrů rumburských sportovišť (koupaliště, kluziště, stadionu a jiných sportovních staveb), jež by dokumentovaly jejich polohu, výstavbu, výslednou podobu atd. Vždyť sport a jeho provozování také patřily a patří k životu města a měla by mu být věnována pozornost.
Při prohlížení vystavovaných fotografií mi mimoděk vytanulo na mysli, čím se my budeme moci pochlubit svým potomkům. Mnoho toho asi nebude. Bohužel.
Josef Englic, Rumburk
