Tři cyklodruzi (Brabec, Čunát, Matys) ze Šluknovského výběžku, vypravili se v říjnu na cyklovýlet do vzdálené a tajemné Arménie. Vrátili se nadšení. Když je posloucháte, nemůžete se divit.
S úsměvem říkají, že: „v Arménii se na kole jezdit nedá. Pořád tě někdo zve a chce tě pohostit.“
Přesto najeli na kolech sedm stovek kilometrů a dalších sedm set stopem. Mimochodem, pokud se budete do Arménie chtít také vypravit, právě stop je, po bicyklu a koni, ideální dopravní prostředek, protože autobusy a hromadná doprava zde nefungují právě spolehlivě.
Když půjdete ve stopách našich cestovatelů, kteří neměli v itineráři hlavní město Jerevan a pohybovali se zejména na venkově, připravte se, že budete jíst hlavně domácí chléb lavaš, na stole bude ovčí sýr a šašlik na mnoho způsobů. K tomu zelenina a ovoce, které právě roste.
Skoro všude můžete telefonovat pomocí mobilního telefonu, a to dost levně.
Navzdory stále panujícímu přesvědčení, že je Arménie nebezpečná, ubezpečil nás Mario Matys, že „tu není nikde po válce ani památky.“
Pohostinnost místních dobře ilustruje historka, kterou vypráví Jiří Čunát: „Narazili jsme na zavřený krámek asi v jedenáct v noci a našli majitele. Bránil se usilovně: sem do obchodu už nemůžete. Já bych se jen podíval na rybičky v akváriu, a maso máte? Můžete mi ho vykostit? Trošku oleje? Koření? Kde jsou hrnce? Večeře made in Armenie...“
Ještě vás to neláká? Jestli ano, počítejte s tím, že do Jerevanu doletíte přímou linkou za osm tisíc (tam i zpátky) a pobyt vás vyjde na nějakých šest tisíc korun za deset dní.
Zápisky z cest najdete na nacestach.net
md