Zaměstnat lidi z nižších sociálních vrstev na tři měsíce není žádná výhra. Rodiny si stěžují, že sice dostanou plat, ale strhnou jim ho ze sociálních dávek, takže rodina je na tom pořád stejně, jelikož dostane menší doplatek na bydlení, nebo menší dávky hmotné nouze.
Tato tříměsíční pomoc je neužitečná pro obě strany. Než se pracovník zaučí, končí mu pracovní smlouva. A je v nevýhodě při návratu na úřad práce, protože nemá odpracovaný počet měsíců v celku a tudíž ztrácí nárok na podporu v nezaměstnanosti. Na dávky v hmotné nouzi musí tři měsíce počkat, jelikož před tím byl výdělečně činný. Takže je na tom vlastně půl roku hůře, při lepší variantě úplně stejně, než když byl na sociálních dávkách celou dobu.
Tito lidé by rádi pracovali alespoň celý rok, kdy jim potom vzniká nárok na podporu. Pomohlo by také, kdyby mohlo pracovat více členů rodiny.
Tříměsíční práce je výhodná snad jen pro ty, kteří žijí sami, nemají děti a jsou odkázáni na životní minimum. U těch by tento příjem byl opravdu znát. Ti, kteří mají děti, těm systém umožňuje doplácení do životního minima. Takže pokud pracuje jeden ze šesti členů rodiny (mnohdy vícečlenné), tak jim to vůbec nepomůže.
Dále se diskutuje mezi lidmi o tom, že stát dává na školky, školy, či programy jen Romům. Vzniká tak situace, která vadí všem lidem. Lidé se právem bouří, že je zde spousta sociálních rodin. Proč nejsou stejné podmínky pro všechny. Romové se navíc obávají, že nastavením lepších podmínek pro ně budou ostatní Češi opět proti nim. Situace se vůbec nezlepší. Romové také chtějí, jako většinová společnost, aby měli všichni stejná práva a povinnosti. Jen to by bylo spravedlivé. Vždyť lidé by se měli dělit na dobré a špatné. A chudé bez rozdílu pleti.
Dana Neidhardtová
