Od 21. srpna, kdy v Rumburku eskalovalo napětí mezi obyvateli města a nepřizpůsobivými lidmi, se zdálo, že se svět zbláznil. Do výběžku se hrnuly desítky novinářů, televizních štábů, politi-ků a policistů. Jednání střídalo jednání, tiskové konference a tisková prohlášení následovala jedno za druhým. Rumburská radnice byla zavalena stovkami telefonátů, e-mailů a dotazů. Pracovní doba přestala mít svůj konec. Chvílemi to vypadalo, že se tento nápor problémů a zájmů médií a veřejnosti nedá zvládnout.
V těchto chvílích je člověk vděčný za každou, byť minimální pomoc. Mně se jí dostalo hned z několika stran, a to ve velké míře.
V první řadě byl pro mě a mou práci velkou oporou ředitel rumburského domu kultury Miloslav Kucer a celý tým jeho spolupracovníků. V této hektické době byli ochotni kdykoliv pracovat nad rámec svých pracovních povinností, mimo svou pracovní dobu pro potřeby města Rumburk. Poskytovali fantastické zázemí desítkám novinářů z celé republiky, a to až do pozdních nočních hodin, díky jejich práci mohly v Rumburku proběhnout tiskové konference s politiky v přímém přenosu a desítky důležitých setkání a jednání.
Uznání jejich práce nezní jen ode mne, ale právě i od mých kolegů z jiných médií, kteří se netajili tím, že takový komfort a servis pro svou práci, jako nalezli v Domě kultury Střelnice Rumburk, zatím nikde jinde nenašli.
Moje největší poděkování patří Martinovi Reinovi, grafikovi Rumburských novin, člověku, který jim vtiskl jejich jedinečnou tvář. Poslední tři čísla, která vznikala ve značném shonu a spěchu, mimo předem daný harmonogram, a to i několik dní po uzávěrce, zpracovával po nocích a víkendech s neobyčejným nasazením. V tuto chvíli vděčím jemu, že Rumburské noviny vůbec vyšly. Nebýt jeho pomoci, nemohla bych nikdy poslední tři čísla dokončit.
Děkuji i Petru Ryšánovi a pracovníkům rumburské »polygrafky«, kteří byli ochotni posunout svůj harmonogram prací a tisknout Rumburské noviny mimo domluvené termíny a mimo svou pracovní dobu.
Všichni tito lidé udělali všechno pro to, aby Rumburské noviny byly vytištěny včas, abyste je vy, čtenáři, měli na pultech svých novinových stánků každý druhý čtvrtek, tak, jak jste zvyklí.
Děkuji všem za to, že se na ně mohu spolehnout, že mně pomohli, ale hlavně za to, že pro ně nejsou Rumburské noviny jen prací, ale že jsou pro ně srdeční záležitostí, tak jako pro mne.
Gabriela Doušová
redaktorka Rumburských novin
