Kriminalita a násilí - dva stěžejní problémy, které již několik měsíců dusí život většiny obyvatel Šluknovského výběžku. Lidé se začali bát vycházet po setmění, posílat své děti samotné do škol a kroužků. Ulice Rumburku a ostatních měst Šluknovska se naplnily strachem. Kriminalita na Šluknovsku vzrostla o desítky až stovky procent, násilí se přeneslo z nočních hodin do denních. Policie nemůže se svými současnými možnostmi tomuto nárůstu čelit. Ještě v dubnu se snažili krajští policisté zvýšit bezpečnost lidí tím, že jim rozdali kapesní alarmy a letáky s návodem, jak se nenechat přepadnout. Ale tato snaha byla marná. Šluknovský výběžek se dál ponořoval do bahna pouliční kriminality.
Festival marnosti
Starostové měst a obcí Šluknovského výběžku zareagovali na první statistiky nápadu trestné činnosti okamžitě. Z prvních analýz vyplývá, že příčinou problémů je příliv velkého počtu Romů a nepřizpůsobivých lidí z jiných míst České republiky. Za touto migrací stojí majitelé realitních kanceláří, které na Šluknovsko tyto lidi sestěhovávají ze zištných důvodů.
Kriminalita roste, protože tito lidé, kteří žijí ze sociálních dávek, hledají na přilepšenou ještě další snadný způsob obživy. Ale práce to není.
Situace je natolik vážná, že není v silách starostů ji řešit při jejich současných finančních či legislativních možnostech. Po prvním volání o pomoc k vládě ČR se dočkali jen jalových odpovědí. Při druhém setkání ve Šluknově se i s některými poslanci a zástupci krajské policie obrátili na vládu podruhé. Tuto snahu však komentoval starosta Doubice Martin Schulz trefnými slovy
: „Přiznejme si, že celá naše snaha je jen festivalem marnosti, že nám nikdo nepomůže a nikdy se nic nezmění.“ Všichni s ním sdíleli jeho skepsi. A všichni se spletli.
21. srpen a »bílý svině«
Noc před jednadvacátým srpnem se nad Rumburkem rozzáří ohňostroj, který je působivou tečkou za velkolepými Slavnostmi města Rumburku. Ve všech doznívá přátelská nálada. O sedm hodin později je ale vše jinak.
Okolo páté hodiny ráno zaútočí skupinka dvaceti Romů na čtyři bílé muže. Jsou ozbrojeni teleskopickými tyčemi, dlažebními kostkami a kulečníkovými koulemi. Po jejich »zásahu« zůstává za vylomenými dveřmi domu, v němž napadení hledali útočiště, ležet mladý muž s vážnými zraněními a hanlivé nápisy na zdech, z nichž »bílý svině« je tím nejslušnějším.
Policisté řeší případ promptně. O několik hodin později dopadnou první dva pachatele, třetí je na útěku, jeho dopadení je otázkou času. První novináři se řítí do Šluknovského výběžku, zatím jen pro reportáž. Ještě netuší, že v příštích třech týdnech se pro ně Šluknovsko stane přechodným bydlištěm. Situace nabírá jiný směr poté, co se pachatelé přiznávají, že k útoku je vedla rasová nenávist vůči bílému etniku.
Požár už nejde uhasit
Od pondělního rána se Rumburská radnice otřásá pod kroky filmových štábů a novinářů.
Starosta Sykáček vysvětluje, co je příčinou problémů, co stojí za eskalací nespokojenosti obyvatel Rumburku a Šluknovska. Novináři se vrhají do ulic a lidé bez ostychu hovoří o tom, co je štve - krádeže, vloupání, přepadení, násilí. Problémy Šluknovska se do-stávají přes Šébr. O Šluknovsku mluví celá republika.
Občanská iniciativa Občanský odpor Rumburk svolává na pátek 26. srpna demonstraci proti vzrůstající kriminalitě a násilí na Šluknovsku. V té samé době je zde ale nahlášena akce ČSSD. Organizátoři obou akcí najdou jednotnou řeč na bolestné téma, a tak vzniká dohoda, že každý z nich dostane prostor pro své vyjádření.
Úkol číslo jedna: bezpečnost
Již v pondělí se situací Šluknovska zabývá ministr vnitra Jan Kubice a vzápětí posílá do regionu první jednotky pořádkové služby z Prahy. Míří do Rumburku, Varnsdorfu, Šluknova a Nového Boru, všude tam, kde jsou problémy s Romy a nepřizpůsobivými lidmi nejhorší. Novináři tyto jednotky záhy přejmenují na těžkooděnce a tuto nálepku jim ani přes výtky policistů už asi nikdo neodpáře. Policisté nastupují do služby v 17.00 hodin a Šluknovsko žasne. Kontrolují partičky mládeže, bez rozdílu bílé i romské, posedávající po lavičkách v parcích, zastavují automobily a kontrolují, zda nejsou kradené, prolézají noční bary a herny, korzují po ulicích. Šluknovsko zažívá první noc po několika měsících, kdy může klidně spát. Lidé ráno na svých zahradách, ve svých garážích, domech a kůlnách s překvapením nalézají své věci. Žádný poklop od kanálu nechybí, ani okap nebo zábradlí. Lidé z výběžku tyto policisty milují.
Soukolí se roztáčí stále rychleji
První dva dny poté, co policejní jednotky začaly na Šluknovsku patrolovat, byl v ulicích a městech pořádek a klid. Ale sociálně slabí museli opět vyjít do ulic a shánět si obživu krádežemi. Začíná se bezostyšně krást za dne. Ve Varnsdorfu přepadne skupinka romských dětí invalidního důchodce a obere ho o ledvinku s penězi. Protože jsou děti trestně nepostižitelné, jsou propuštěny na svobodu. Neuplyne týden a tatáž skupinka, vedená desetiletým klukem přezdívaným Terorista, útočí znovu. Tentokrát je jejich obětí šestnáctiletá dívka. Z celého incidentu si útočníci odnesou její batůžek s penězi, ona několik šrámů, šok a děsivou zkušenost. Zloba lidí se začíná obracet proti všem Romům bez rozdílu. A to je zlé.
Řešení je v rukou vlády
Jako první ze všech vládních představitelů pochopil vážnost situace ministr vnitra Jan Kubice. Již ve čtvrtek ve večerních hodinách přijíždí i s policejním prezidentem Petrem Lessym a svými náměstky. Sezení na Střelnici v Rumburku se protahuje až k půlnoci a novináři nedočkavě čekají na první výsledky schůzky. Jednání se starosty bylo velice otevřené. Již není vhodná doba na slušnostní tanečky a pouhé narážky na problémy. Nastala chvíle, kdy je nutné problémy jasně pojmenovat, a starostové Šluknovska jsou nekompromisní. Chtějí akceschopnou policii, chtějí bezpečnost všech občanů ve svých městech, chtějí zrychlit vymahatelnost práva, vyšetřování trestných činů a přestupků, dopadení, odsouzení a potrestání pachatelů. Shodují se na jednom:
Za zoufalý stav české policie je zodpovědná vláda. Ta Topolánkova, v níž řádil ministr vnitra Ivan Langer, naštěstí už není u kormidla. Na Nečasově vládě je, aby Langrovy policejní ruiny dala opět do pořádku. Už jen proto, že každá vláda je zodpovědná za bezpečnost svých obyvatel. Chceme to my všichni, občané, starostové i policisté!
Vládní agentura pro sociální začleňování
Když před časem Džamila Stehlíková, ministryně pro oblast lidských práv a národnostních menšin označila Šluknovsko za vyloučenou oblast, byla většina starostů Šluknovska pohoršena. Až dosud nikdo problémy s Romy v tomto regionu nevnímal jako něco, co by se vymykalo normálu. Většinoví obyvatelé, stejně jako Romové či Asiaté, zde žili v relativním klidu a vzájemném respektu. Kriminalita zde byla, ve srovnání se zbytkem republiky, přijatelná. Když se paní Džamila přijela na Šluknovsko přesvědčit, jak špatně se žije Romům ve zdejších ghettech, nechtěla věřit, že tady není ani jedno. Její návštěva trvala deset minut.
O několik měsíců ji nahradil ministr Kocáb a ani on žádné ghetto na Šluknovsku nenašel. Poslechl si nářky starostů na systém, který nahrává příživníkům, zneužívajícím sociální dávky, a jejich obavy z toho, kam až to může dospět. Neporadil však a nic neřešil. Jeho návštěva lze shrnou slovy: Přijel, odjel a ani nezazpíval.
Po těchto ministrech tu zbyla Vládní agentura pro sociální začleňování, která nabízí městům programy na pomoc lidem společností vyloučeným, Romům, seniorům, invalidům, azylantům, chudým lidem nebo matkám s dětmi. Bolavému Šluknovsku zmítanému kriminalitou nabídla program postupného bydlení, tedy systému bytů od nejhoršího k nejlepšímu pro skupiny nepřizpůsobivých, a program terénních pracovníků, kteří by s touto komunitou spolupracovali. Rumburk, který využívá všech možných služeb nevládních organizací, které se starají o tyto skupiny lidí, neměl o tyto programy zájem. Postoj Rumburku agentura vyhodnotila jako nezájem o spolupráci. A pustila se do veřejné kritiky v médiích. Rumburk vrátil úder zpět, starosta Sykáček zvažuje, že peníze, které Agentura potřebuje ke své existenci, by více prospěly při řešení nezaměstnanosti. Na jeho stranu se přidávají i další starostové. Mediální válku naštěstí ukončuje návštěva ředitelky Agentury Moniky Šimůnkové v Rumburku. Není čas na slovní přestřelky a vzájemné sebeobviňování. Slíbený smír je doprovázen slibem vzájemné spolupráce.
Den D: Den Demonstrace
Pátek 26. srpna 2011 se zapíše do dějin města významným, ale nehezkým způsobem. Na Lužickém náměstí se krátce před sedmnáctou hodinou sejde okolo patnácti set lidí.
Původně mírové shromáždění, na kterém měl každý dostat slovo ke svému vyjádření, se po sedmnácti minutách mění v demonstraci s rasovým podtextem. Pochod plný převážně mladých lidí se vydává směrem k rumburskému trojúhelníku. Nad davem zní hesla »Cikáni do práce« a »Cikáni do plynu«. Některé další použité výrazy nelze ani publikovat.
Dav zastavuje před zastavárnou, kde se podle lidí skupuje kradené zboží. Pak před hernou, kde se údajně prodávají drogy. Zastavuje i před vilou, o níž snad všichni v Rumburku vědí, že patří mezi největší distribuční místo drog ve výběžku. Demonstranti se přesouvají mezi domy v rumburském trojúhelníku, mezi tři paneláky, které stály na počátku veškeré nespokojenosti rumburských občanů. Ale v domech, kde ještě před dvěma měsíci bydlelo několik desítek až stovek cizích Romů, zůstaly jen tři slušné rodiny starousedlíků. Kam zmizeli jejich sousedé, nikdo neví.
Několik radikálních mužů vede průvod městem. Hledají Romy, kterým by »vysvětlili«, jak se mají chovat. Postávají před jejich domy a pořvávají. Po téměř hodinovém bloudění po rumburských ulicích narazí na kordón policistů - těžkooděnců. Několikasethlavý dav se rozbíhá do úzkých uliček vilové části města na Strážném vrchu. Při střetech s policií létají vzduchem nadávky, jablka, ale i kameny. Pět osob je zadrženo. Demonstranti se chtějí dostat do domu jednoho z útočníků z 21. srpna, ale policisté jim v tom brání. Demonstrace se protáhla až do večerních hodin.
Druhý den jsou média plná informací o tom, že všichni Rumburáci, včetně žen a dětí, jsou rasisti. Z problému bezpečnostního a sociálního se stává problém rasový.
Romové přecházejí do protiútoku. Server Romea.cz nespravedlivě obviňuje rumburskou radnici, že se před demonstrací nepostarala o bezradné a vyděšené Romy. Většinová společnost obviňuje radnici a policii z toho, že Romy brání, rumburští Romové nechápou, proč radnice dovolila radikálům vystoupit na náměstí. Romské organizace píší dopisy plné nářků, že jsou v Rumburku Romové kráceni na lidských právech.
Původní problém se sociální a bezpečnostní politikou tohoto státu, jehož výsledkem jsou zbědované hordy chudých a nevzdělaných lidí, které kočují republikou a po nichž zůstává jen spoušť, a jejichž důsledkem jsou nepokoje v Rumburku, Varnsdorfu a na celém Šluknovsku, je zapomenut.
Demonstrace stíhá demonstraci
V pátek 26. srpna se konala ještě jedna demonstrace - ve Varnsdorfu. Co na tom, že ji svolal usvědčený podvodník, pozornost médií a davu milující Lukáš Kohout. Svou nespokojenost přišlo na náměstí vykřičet okolo tří set lidí. Den nato se scházejí opět. Tentokrát v kině Panorama. Diskuze je vášnivější než předchozí den. Z lidí vyzařuje vztek a naštvání - oni musí pracovat, odvádět státu daně, starat se o své děti a rodiče za své peníze. Často žijí od koruny ke koruně, přestože pracují od nevidím do nevidím. A zlobí se, že vedle nich v domě žije romská rodina, která nerozezná pracovní den od víkendu, která nikdy nepracovala a pro své nevzdělání pracovat ani nebude, která si žije slušně ze asociálních dávek a přidanou hodnotu ke svému komfortu si zajistí krádežemi či podvody. Pracující většina to vnímá jako nespravedlnost, jako poškozování jejich práv. A volá po nápravě.
O několik dní později svolává Lukáš Kohout další demonstraci. Jeho zalíbení v těchto aktivitách nelze přehlédnout. Ale lidi jsou naštvaní a nevadí jim, kdo je organizátorem, a tak se s ním scházejí znovu v pátek 2. září kvůli odstranění osob, které škodí, čímž je myšlen, zcela nespravedlivě, i starosta Varnsdorfu Martin Louka. A i když je při této akci Kohout zadržen, druhý den už opět plameně hovoří na náměstí Edvarda Beneše, tentokrát na neohlášené demonstraci neonacistické organizace Svobodná mládež.
Po Šluknovsku se šíří extremismus, společnost se radikalizuje
Páteční demonstrace v Rumburku odhalila znepokojující skutečnosti. Společnost přestala rozeznávat mezi dobrým, slušným Romem a mezi sociálně nepřizpůsobivým, ať již Romem nebo bílým. Společnost začala veškerou vinu házet na Romy.
Tyto nálady ještě vyhrocují extremisté, kteří pomocí facebooku a tweetru komunikují převážně s mladými. Radikální mládež chce radikální řešení a představa plynových komor a koncentráků se jim zdá jako nejvhodnější způsob, jak se zbavit problémů.
Šok zažívají nejen politici a starostové, ale i rodiče dětí, které byly vychovány v míru a přátelství. Všichni se ptají a nechápou, kde se v našich dětech vzalo tolik nenávisti a xenofobie? Toť otázka pro sociology a psychology.
Šokováni jsou i samotní Romové, kteří zabarikádovaní ve svých domech, se značnou dávkou strachu a obav, pozorovali za zataženými záclonami demonstrující dav. Poznávali v něm své spolužáky ze školy, kamarády, spolupracovníky a nechápali, proč ten, kdo je ještě včera nazýval svým kamarádem, je dnes žene do plynu. Vysvětlení, že jen pět procent jedinců si v davu dokáže zachovat svou vlastní identitu, rozum a názory, neobstojí. Není omluvou, že se člověk pod vlivem davové psychózy začne chovat jako idiot. Tak, jako musí každý vědět, že se nekrade a neloupí, musí každý vědět, že se nezabíjí a ani k tomu nenabádá, a to ani v případě toho nejubožejšího a nejobtížnějšího člověka, který chodí po tomto světě.
Romský odpor
Je sobota dopoledne, den po demonstraci, a tak, jak včera město zalévaly žhavé sluneční paprsky, tak dnes město polévá studený déšť. Přes webovou kameru sleduji na Lužickém náměstí rozrůstající se hlouček Romů. O dvě hodiny později se na ČT24 objevuje první přímý vstup reportérky Ley Surovcové. Romové na kameru říkají, že přišli protestovat proti tomu, aby problémy jejich komunity řešili radikálové a rasisti. Chtějí mluvit s někým z města. A čekají na posily z Nového Boru.
Ve chvíli, kdy se vydávám na cestu, drobný deštík se mění v pěkný liják a Lužické náměstí osiří prázdnotou.
O něco později sem přijíždím i s městskými strážníky a žasnu. Podloubí měšťanských domů je plné Romů. Schovávají se před deštěm, ale jakmile nás uvidí, déšť nedéšť, spěchají k nám.
„Jsme slušní Romové a s těmi zlodějinami a kriminalitou nemáme nic společného,“ pouští se do nás okamžitě
. „Naše děti chodí do škol, mají maturitu, chodíme do práce. Tak proč nás tak nenávidíte?“ ptají se. Ředitel městské policie Jeřábek s nimi hovoří důrazně a razantně. Má respekt a Romové ho akceptují. Vysvětlujeme jim, že je teď na nich, aby si udělali ve své komunitě pořádek. Jen oni vědí, kdo z nich je zdejší a kdo sem přišel odjinud. Jen oni vědí, kdo dělá lumpárny a kdo je ten slušný. Je na nich, aby oddělili zrno od plev a distancovali se od problematických lidí. Je načase, aby si vybrali, podle jakých zákonů se budou řídit - jestli podle zákonů Romů, nebo podle zákonů téhle země. Po téměř hodinové diskuzi se přátelsky rozcházíme. Novoborští nepřijeli.
Romové chtějí klid
V úterý se zástupci rumburských Romů setkávají se starostou. Jsou to starousedlíci, kteří tady žijí již od války. Vyrůstá zde jejich třetí generace a nikdy neměli s bílými větší problémy. Potvrzují, že tady ve Šluknovském výběžku nikdy žádné příkoří nezažili a vůbec nechápou, proč se zloba lidí obrátila i proti nim.
Jsou z toho nešťastní. Mají strach, že se situace vymkne státním i policejním orgánům z ruky a že se oni stanou jen hříčkou v rukou extremistů a radikálů. Chtějí se bránit a chtějí ve středu demonstrovat se svými lidmi z Nového Boru na Lužickém náměstí.
Pochopili, že nemůžou stát stranou. Že i oni musí udělat něco pro to, aby Šluknovsko vyřešilo problémy s těmi, kteří zde dělají problémy.
Starosta vítá jejich nabídku ke spolupráci - začíná se mluvit o programu Ministerstva vnitra Úsvit, díky němuž jsou do ostrahy, zejména problémových lokalit a problémových skupin, zapojeny i romské hlídky. Nabídka děčínských městských strážníků, která má s Úsvitem ty nejlepší zkušenosti, přichází právě vhod. Litvínov nabízí své zkušenosti v legislativní oblasti.
Zdá se, že se na konci tunelu objevuje první světýlko naděje. Že problém by mohl mít řešení.
Situací v Rumburku jsou znepokojeni i zastupitelé
Ve středu se na rumburské radnici narychlo schází téměř všichni zastupitelé na pracovní schůzce. Bod programu je jen jeden: situace ve městě. Zastupitelům je promítnut záznam z páteční demonstrace. Zlo, násilí a agresivita čišící z plátna je pro mnohé šokem. Poznávají své sousedy, známé a jejich děti a nechápou, co se to s rumburskými lidmi stalo. Rázem jsou zapomenuty všechny drobné či větší třenice. Zastupitelstvo i vedení města je jednotné: Tohle se už nesmí v ulicích města opakovat. Tohle musí skončit!
Veledůležitá tiskovka
V pátek 2. srpna se v rumburském domě kultury koná pracovní schůzka starostů měst a obcí Šluknovského výběžku s legislativci z ministerstva vnitra. Přijíždí ředitelka Odboru prevence kriminality Jitka Gjuričová a ředitel Odboru bezpečnostní politiky Martin Linhart. Cílem schůzky je předložit návrhy na opatření a na změnu zákonů, které by měly vést k okamžitému i dlouhodobému řešení problémů na Šluknovsku, ale i k systematickému a koncepčnímu řešení sociální problematiky toho státu. Po tříhodinové, velmi bouřlivé diskuzi bylo stanoveno deset bodů, které starostové považují za základ efektivních změn. Tento manuálek byl nazván Desatero Šluknovského výběžku.
O informace z této schůzky byl mezi novináři nebývalý zájem, a proto byla svolána tisková konference. Štáb České televize požádal, aby brífink začal přesně ve 12.35 hodin, aby mohl být přenášen v přímém přenosu. „
Proč tolik zájmu, vždyť je to jen pracovní setkání?“ divila jsem se. Muž ze štábu se podíval udiveně
: „Proč? Protože vy teď tady měníte zákony. Protože Šluknovsko teď ukazuje politikům, jaký dopad má jejich špatná práce na obyčejné lidi.“
Žár trvá
Právě teď je neděle 4. září a Šluknovský výběžek má za sebou další dvě demonstrace. V pátek se opět před kamerami předváděl Lukáš Kohout, v sobotu pochodovala Varnsdorfem Svobodná mládež, která se svými sympatiemi k idejím nacistického Německa nijak netají. Bylo zadrženo dvanáct lidí, jedna slečna byla obviněna z nabádání ke genocidě, jelikož se vyzdobila tričkem s ručně napsaným vzkazem »Oživte Hitlera«.
Lidové noviny píší, že se premiér Nečas vyjádřil, že vláda začne pracovat na dvou návrzích z »Desatera«, na vzniku Centrálního rejstříku přestupků a na stanovení metrů čtverečných pro jednu osobu v bytové jednotce.
Lze jen doufat, že vláda nezapomene ani na dalších osm požadavků starostů Šluknovska.
Na příští sobotu se chystají v Rumburku a ve Varnsdorfu další dvě demonstrace. Tentokrát je svolavatelem Dělnická strana sociální spravedlnosti.
Prý chce podpořit, na četné žádosti občanů ze Šluknovského výběžku, jejich oprávněný boj proti černému rasismu.
Zkušenosti z minulých let ukazují, že se této straně, ani když ještě byla jen Dělnickou stranou, nikdy nepodařilo vyřešit problém s Romy, ani s nepřizpůsobivými ani s černými rasisty. DSSS je příkladem toho, že silou se ničeho nedosáhne.
Může díky nim hořet Janov, Chánov, Matiční, Rumburk, Varnsdorf či celé Šluknovsko, ale tento problém to rozhodně nevyřeší.
Řešení je v rukou vlády, v rukou těch, kteří buď celých dvacet let likvidovali sociální a bezpečnostní politiku tohoto státu nebo k tomu jen tiše přihlíželi.
Gabriela Doušová
