Michail Bulgakov je autorem vynikajícího mnohovrstevnatého románu Mistr a Markétka, který ve velmi blbé seriálové adaptaci právě reprízuje Česká televize.
Knížečka O prospěšnosti alkoholismu naopak představuje tohoto autora jako spisovatele, který popisuje Rusko lehkým perem. Nejvíc asi připomene některými povídkami Jaroslava Haška.
Soudružské přiopilé Rusko dýchá výpary vodky, a scénky, které nabízí, jsou úsměvné jenom do té chvíle, než si uvědomíme, kolik soudruhů mělo v krvi pár promile, když rozhodovalo o osudu světa. Tady ovšem nedějí se věci světodějné, ale jen takové malé drobné a lidské.
Můj oblíbený zdravotník Ivan Ivanovič, který „se alkoholu nikdy ani nedotkl," pronese tak řeč u příležitosti Mezinárodního dne žen „ožralý jako doga" a mimo jiné sdělí soudružkám, že „syfilida, ta metla proletariátu, nešetří nikoho".
V jiné črtě se zase seznámíme s knihovníkem, který v „rudém koutku" provozuje výčep, což je zajisté nápad hodný následování i v dobách moderních.
Může se tak odehrát tato scénka:
„No nazdar! My jsme tu už vod rána. Čteme na zdraví!"
„Koukám, že už máte pěkně načteno. Čím jste se tak zřídili?"
„Kritikem Bělinským."
Z čehož vyplývá, že kritik Bělinský byl zřejmě dost těžký kalibr.
Jako kontrapunkt je na závěr knížečky zařazen dopis Michaila Bulgakova vládě SSSR, což je čtení z jiného soudku. Zjevně zoufalý autor se obrací na vládu se suplikou, ve které prosí o práci:
„Mám prý slíbit, že od nynějška budu pracovat jako oficiální autor oddaný ideji komunismu."
V sovětském Rusku se však uznání nedočkal nikdy.
Pro zbytek světa bylo ale jeho dílo inspirací, a to je stav, který trvá.
Na rozdíl od „vážného" Bulgakovova díla je knížečka O prospěšnosti alkoholismu lehká, vtipná a stravitelná; skvělá pro ty, kteří tohoto autora ještě nestačili objevit.
Michail Bulgakov je autorem vynikajícího mnohovrstevnatého románu Mistr a Markétka, který ve velmi blbé seriálové adaptaci právě reprízuje Česká televize.
Knížečka O prospěšnosti alkoholismu naopak představuje tohoto autora jako spisovatele, který popisuje Rusko lehkým perem. Nejvíc asi připomene některými povídkami Jaroslava Haška.
Soudružské přiopilé Rusko dýchá výpary vodky, a scénky, které nabízí, jsou úsměvné jenom do té chvíle, než si uvědomíme, kolik soudruhů mělo v krvi pár promile, když rozhodovalo o osudu světa. Tady ovšem nedějí se věci světodějné, ale jen takové malé drobné a lidské.
Můj oblíbený zdravotník Ivan Ivanovič, který „se alkoholu nikdy ani nedotkl," pronese tak řeč u příležitosti Mezinárodního dne žen „ožralý jako doga" a mimo jiné sdělí soudružkám, že „syfilida, ta metla proletariátu, nešetří nikoho".
V jiné črtě se zase seznámíme s knihovníkem, který v „rudém koutku" provozuje výčep, což je zajisté nápad hodný následování i v dobách moderních.
Může se tak odehrát tato scénka:
„No nazdar! My jsme tu už vod rána. Čteme na zdraví!"
„Koukám, že už máte pěkně načteno. Čím jste se tak zřídili?"
„Kritikem Bělinským."
Z čehož vyplývá, že kritik Bělinský byl zřejmě dost těžký kalibr.
Jako kontrapunkt je na závěr knížečky zařazen dopis Michaila Bulgakova vládě SSSR, což je čtení z jiného soudku. Zjevně zoufalý autor se obrací na vládu se suplikou, ve které prosí o práci:
„Mám prý slíbit, že od nynějška budu pracovat jako oficiální autor oddaný ideji komunismu."
V sovětském Rusku se však uznání nedočkal nikdy.
Pro zbytek světa bylo ale jeho dílo inspirací, a to je stav, který trvá.
Na rozdíl od „vážného" Bulgakovova díla je knížečka O prospěšnosti alkoholismu lehká, vtipná a stravitelná; skvělá pro ty, kteří tohoto autora ještě nestačili objevit.