Lezbu na schour přerušili strážníci
Tři osoby lezoucí po komíně u bývalého Bytexu v Matušově ulici v Rumburku přilákaly ve středu 25. května okolo páté hodiny odpolední pozornost několika rumburských občanů, ale i přivolaných městských strážníků. Ti nebyli aktivitami lezců nijak nadšeni, a proto je vyzvali k návratu na zem a k vysvětlení svého podivného počínání. Leč nikdo z trojice neuposlechl a muži se dál sunuli k vrcholu komínu, který se slangově nazývá dmychadlo.
Strážníci tedy na pomoc přivolali rumburské hasiče, ale podívaná, od které si všichni slibovali násilné stahování komínolezců dolů či jejich spláchnutí proudem vody, se nekonala. Komíňáci slezli sami ještě před příjezdem hasičů, a tak byla posila odvolána. Jak se ukázalo, všichni tři muži patřili do Svazu českých komínářů, jehož členové sbírají komínářské trofeje slézáním prekiontrických objektů, neboli komínů, případně megalofóbií, což jsou vodárenské věže.
Těmto aktivitám mazlivě říkají lezba, jejíž odborný výraz zní legální výstup. Vzhledem k tomu, že komín u Bytexu není větší než padesát metrů, podařilo se jim ulovit pouze lystecitní trepariozóm, čili schour. Pokud by byl komín vyšší, mezi padesáti až 99 metry, jejich úlovek by se nazýval morfolní trepariozóm alias pyždík.
Poté, co se komínáři, neboli prekionteři postavili nohama na pevnou zem, byli strážníky polapeni a zpovídáni. Ukázalo se, že se nejedná o žádné závadné živly, ale pouze o adrenalinové bláznivce, a tak byli propuštěni do domácí péče. Nikdo totiž nebyl zraněn a ani k žádné škodě nedošlo, což je také jedním ze stěžejních bodů etického kodexu správného komínáře: neničit, nekrást, nezlobit, vylézt nahoru a slézt dolu.
Strážníci chlapcům domluvili, ať již takové vylomeniny nedělají, ale vzhledem k tomu, že na rozdíl od Varnsdorfu ještě v Rumburku neslezli všechny prekiony (komíny), dá se předpokládat, že se s nimi strážníci ještě setkají. Opatruj je Celestýn, patron a vládce všech komínářů - tedy vládce světa, jak komínáři tvrdí.
Žebračky se vrátily
Pomalu už Rumburk začínal zapomínat na ubohé žebrající ženy ze Slovenska, hladové a otrhané, které v zimních měsících kolemjdoucím vháněly slzy do očí svým vyprávěním o hladových dětech a násilnických manželích, kteří je bijí, pokud domů nepřinesou nějakou drobnou tisícikorunečku na základní životní potřeby a trošku tvrdého komisárku do hladem scvrklého žaludku. Výměnou za milosrdenství nabízely krabičky s parfémy, o jejichž kvalitě a hlavně originalitě by se dalo dlouho spekulovat.
Nyní se k nám chudinky vrátily a opět hledaly u Rumburáků pomoc. Té se jim dostalo poté, co na ně byli přivoláni městští strážníci. Jen se tak stalo, uchýlily se ženy do bezpečné náruče svého průvodce a hledaly u něho ochranu. Strážníci si prohlédli doklady těchto osob a ukázalo se, že se jedná o žebráky ze Slovenska. Promluvili si s nimi a domluvili jim, a protože Slováci pochopili, že zde nejsou vítáni, dobrovolně se rozhodli z Rumburku odjet. Nasedli tedy do svého bílého Audi 80 a zmizeli neznámo kde.
Sešli se s kolem po půldruhém roce
Radostného shledání se svým ukradeným kolem se po roce a půl truchlení dočkala jednadvacetiletá žena z Rumburku. Svého mazlíčka, horské kolo zn. Senegal modro-stříbrné barvy, našla náhodou v zastavárně v Rumburku. Problém ovšem byl, jak se ho domoci zpět a nemuset za něj podruhé zaplatit. Zapeklitou situaci tedy řešili rumburští strážníci a poté policisté, kteří si celou záležitost vzali pod patronát, včetně kola, a nyní se řeší, co s tím bude dál. Doufejme jen, že se bicykl vrátí do rukou původní majitelky.
Kdopak dělá nepořádek
Oblíbené odpadkové lokality, vyhledávané nepořádníky z celého širého okolí, si vzali rumburští strážníci na mušku a rozhodli se zjistit, kdopak to zásobuje Rumburk svým nepořádkem. On totiž každý odpad má své jméno, jakkoliv se to nezdá. Takto byl v neděli 29. května dopaden v ulici Vojtěcha Kováře igelitový pytel, jehož obsah skrýval i tři písemnosti se jménem jeho majitele. Ukázalo se, že je jím jeden z místních podnikatelů, který se takto lacino zbavuje svých nepořádků. Jeho hřích byl zaznamenán, nafocen, zanesen do mapy, sepsán a předán na Odbor životního prostředí MěÚ Rumburk s podezřením na porušování zákona o likvidaci odpadů 185/2001 Sb. O odpadech. U fyzických osob by se mohla pokuta vyšplhat až na padesát tisíc korun, ale podnikatel si může vykoledovat až milionový flastřík.
Stejný osud čeká i dvacetiletého A. D. z Rumburku, jehož nepořádek se i se jménem a adresou povaloval u kontejnerů na ulici Šluknovská.
O pytle s odpadem nemají však zájem jen strážníci, kteří v nich hledají původce nepořádku, ale i různé jiné bytosti, které zde pátrají po čemkoliv k jídlu, ke zpeněžení a k pití. Takto byly nahlášeny na linku 156 dvě osoby, které byly spatřeny při rozsypávání odpadkových pytlů v okolí kontejnerů, a jejich probírání. Byl to třicetiletý R. S. z Rumburku a jeho o tři roky mladší kamarádka z Ralska.
Strážníci jim jejich počínání překazili a navíc je donutili po sobě uklidit. Párečku taková práce moc od ruky nešla a trvala o něco déle, než pátrání po kořisti. Snad budou příště šikovnější a pořádnější.
Za bílého dne se krade nejlépe
Za bílého dne se krade nejlépe, protože je na to dobře vidět. A zloději si kolikrát počínají tak suverénně, že náhodného pozorovatele mnohdy ani nenapadne, že se zde děje něco nekalého. Bylo tedy štěstím, že zrovna ve chvíli, kdy se zloději pokusili odjet z areálu v ulici Sukova, kde město skladuje stavební materiál, s vozíkem naloženým dlažebními kostkami, narazili na hlídku městské policie při její pravidelné hlídkové činnosti. Čtyři zloději dopadení na místě činu ani nezapírali a rovnou se přiznali k tomu, že chtěli dlažební kostky ukrást, aby si přivydělali nějaké peníze.
Byli to celkem mladí, a zřejmě i práce schopní mladí muži. Tři z nich z Jiříkova a jeden z Varnsdorfu. Nejstaršímu z nich bylo dvacet sedm let a nejmladšímu dvacet.
Zástupce města vyčíslil škodu na pět tisíc korun, proto byla na místo přivolána i Policie ČR, která se o sdělení obvinění již postará sama. Přestože domluva s pachateli nebyla jednoduchá a neobešla se bez strkanic, nemuseli strážníci ani policisté použít k jejich umravnění donucovacích prostředků a také nebyl nikdo při této »diskuzi« zraněn.
Že je toto městské úložiště pro zloděje lukrativní lokalitou, o tom svědčí další záznam z deníku rumburské městské policie. O pět dní později, co dopadli strážníci bandu zlodějů kostek, museli tady zasahovat znovu. To, co totiž neukradli hoši z Jiříkova, na to dostali zálusk mládenci z Velkého Šenova. Do akce se jich vypravilo pět, ale poté, co se na místě objevila hlídka MP, dal se jeden z nich na zběsilý útěk a své kumpány ponechal napospas osudu. Tito muži však již svou vinu nepřiznali tak bezelstně, jako jejich předchůdci, ale naopak, zaujali pozici naivního blbečka, který netuší, že když si bere něco cizího, že vlastně krade. Dokonce se vymlouvali na imaginárního bagristu, který jim dovolil, ať si vezmou, co se jim zlíbí. Zalíbily se jim dlažební kostky a měli jich připranou pořádnou hromadu. Ale odvézt ji nestačili. Tentokrát měli štěstí, neboť mohli odejít domů, přestože s prázdnou. Ale možná, že již příště na ně tvrdá ruka zákona dopadne s větším důrazem.
Poděkování
patří poctivému nálezci, který odevzdal na služebnu Městské policie v Rumburku nalezenou peněženku i s celou hotovostí a doklady. Dokonce vrátil i načatou krabičku cigaret a zapalovač, které nalezl spolu s peněženkou. Zdá se, že tento svět není tak zlý a špatný, když se ještě stále najdou takto slušní a poctiví lidé. Nález byl předán na Městský úřad Rumburk.
