Obliba černých skládek na Šluknovsku neklesá

Rumburk • Černé a modré plastové pytle s odpadky, staré pneumatiky, papírové krabice a větrem do všech stran rozházený polystyren, stará televize, torzo lednice a dvě rozpáraná křesla... v posledních měsících běžný obrázek několika rumburských zákoutí. Černé skládky - věčný, palčivý a velmi drahý problém většiny českých měst, Rumburk nevyjímaje. V Rumburku je nejhorší situace v Dolních Křečanech a v Horním Jindřichově, kde se komunální odpad hromadí vedle kontejnerů na tříděný odpad. Další oblíbenou lokalitou je křižovatka ulic Palackého a Pekařská nebo prostranství u kontejnerů v ulici Dolní. Ti, kterým je zatěžko odvážet svůj komunální odpad do sběrného dvora nebo ho vyhazovat do zaplacených popelnic, jsou velmi aktivní a veřejná prostranství jim nabízejí nejjednodušší způsob, jak se svého nepořádku zbavit. „Denně z každé z těchto lokalit odvážíme dvě až tři multikáry komunálního odpadu a stačí jen pár hodin a můžeme jet znovu," vysvětluje Jiří Tillner z Odboru komunálních věcí Městského úřadu Rumburk. Rumburská radnice na likvidaci těchto černých skládek vynaloží ročně statisíce korun. Jejich snaha udržet město v pořádku je však práce sisyfofská. Jen jedno místo radnice vyčistí, do několika hodin zde může s úklidem začít znovu.

Kdo za to může?

Nepovolené skládkování se dá těžko prokázat. Přesto se někdy podaří viníka přichytit přímo při činu, jako se to v minulém týdnu podařilo rumburským strážníkům, kdy usvědčili z nepovoleného ukládání odpadu dva rumburské občany. Některé oblasti, například sídliště V Podhájí nebo spojnice Pekařské a Palackého ulice jsou monitorovány kamerovým systémem, jinde se snaží strážníci o větší dozor a pravidelné kontroly problémových lokalit. Viníkem je vždy jen neukázněný člověk. Nelze s jistotou říci, že na vině jsou jen podnikatelé, nebo chalupáři, nelze ani tvrdit, že za všechny skládky mohou němečtí sousedé. Mnohdy za vším stojí neznalost lidí, kteří nevědí, že místo vedle kontejnerů na tříděný odpad neslouží k odkládání komunálního a objemného odpadu a že s ním musí odjet do sběrného dvora.

Co s tím?

Odbor komunálních věcí Městského úřadu Rumburk zahájil proti nepořádníkům tažení a požádal i ostatní odbory rumburské radnice o spolupráci. Ta by se měla týkat především větší kontroly jednotlivců, podnikatelů a firem, jakým způsobem nakládají s odpady, a případně i zvýšených postihů za porušování zákona o odpadech. Fyzickým osobám hrozí při jeho nedodržení pokuta až padesát tisíc korun, podnikatelům až jeden milion. Na nepořádníky více dohlíží i Městská policie Rumburk, která může proti nedisciplinovaným občanům uplatňovat postihy v rámci svých kompetencí.

Kam s ním?

Všechna města Šluknovského výběžku, včetně Rumburku, mají dobře propracovaný systém odvozu a likvidace odpadů. Komunální odpad, tedy odpad z domácností, mohou lidé odkládat do popelnic, ale i do speciálních pytlů. Je odvážen jednou týdně nebo jednou za čtrnáct dní, ale v případě potřeby je možné po domluvě odpad odvážet i častěji. Například v Rumburku u panelových domů v Palackého ulici a SNP nenavýšilo město počet sběrných nádob, ale zajistilo jejich častější odvoz. Díky tomu je v těchto místech stále udržován solidní pořádek. Tříděný odpad, jako je papír, hadry, sklo, PET lahve či tetrapaky lze odkládat do kontejnerů nebo pytlů k tomu určených. Objemný odpad, například nábytek, elektronika, pneumatiky a podobné věci se musí odvážet do sběrného dvora. Papír, železo a barevné kovy vykupují sběrné suroviny. Nelze se tedy vymlouvat na to, že by nebohý občan neměl kam odvézt svůj nepořádek. Je to jen otázka osobní disciplíny, slušnosti, ohleduplnosti a zodpovědnosti.

S hovínkem až do Prahy

Přestože při pohledu na věčně nekončící práci je pracovníkům Odboru komunálních věcí mnohdy do pláče a obchází je pocity marnosti, zažívají občas i úsměvné historky. Například nedávno se snažil jeden chalupář z Prahy přesvědčit pracovnici úřadu, že si nemusí a nebude kupovat pytel na odpadky, protože on žádné odpadky nevyrábí. Vždyť zajede na chalupu jen na krátkou chvilku, třeba jen na týden se svým dvouletým vnukem, a ten se na výrobě odpadků také nepodílí. „Vážně," podivila se pracovnice. „A co jeho plenky? Co s nimi děláte?" zajímalo jí. Pražák se zarazil a po chvíli ze sebe vykoktal, že v takovém případě sice sem tam nějaký odpadek vzniká, ale ten si s sebou potom celá rodina uvědoměle odveze do Prahy, kde ho vyhodí do jimi zaplacené popelnice. „A to s sebou vezete všechny použité plenky?" ptala se a zodpovědný chalupář směle přitakal: „I s hovínkem." Jak taková cesta do Prahy v autě s pytlem plným znečištěných plen musí vypadat, to už se jí nepochlubil.

Bez odpadků už to nejde

Stejně úsměvná je i snaha některých jedinců přesvědčit pracovníky odboru, že nikdy žádné odpadky nevyprodukují a z tohoto důvodu si odmítají koupit popelnici nebo alespoň pytle na komunální odpad. Nakupují prý tak, aby jim doma nezůstávaly žádné obaly. Co lze, to roztřídí, co nelze roztřídit, například zbytky jídla, dají zvířatům nebo spálí. Pálí prý i použité hygienické potřeby, například dětské pleny nebo dámské vložky. To, že tím znečišťují ovzduší, je zřejmě nezajímá, přestože se i na toto vztahuje zákon o likvidaci odpadů. A co potom s takovým popelem? I ten se musí někam ukládat a tvrzení těchto chytrolínů, že ho sypou na zahradu a hnojí s ním záhony, je někdy dost přitažené za vlasy. Pak se není co divit, když je večer sousedé přichytí, jak igelitové taštičky se svým nepořádkem odhazují do cizích popelnic. V horším případě jak je odkládají vedle kontejnerů v ulici Dolní, Pekařská, či v Horním Jindřichově...

Každodenní pohled na tuny odpadků u kontejnerů na křižovatce »u mlékárny« na Šluknovské ulici v Rumburku. Foto: OKV